Mistrovství ČR RC modelů v kategorii RCEV … aneb stopalcovky mezi kapkami deště

Kategorie: RCEV Zveřejněno: úterý 28. srpen 2018 11:21 Napsal Václav

Sportovním vrcholem všech pilotů termických větroňů s elektrickým pohonem a rozpětím omezeným na 2,5 m se v roce 2018 stala soutěž na letišti v Trnávce. Soutěž pořádaná v malebném kraji na dohled od Lysé Hory, v kraji, jehož modelářská komunita se řadí k sudičkám, které měly ruku na kolébce při zrodu této národní kategorie. Vše odstartovala výzva trenéra Radka Novotného, které se chopil Kamil Kičmer z Ostravského LMK Ikarus. Kamil při organizaci mistrovství naplno zužitkoval své zkušenosti z civilního zaměstnání a vrhl se do organizace mistrovství ihned na začátku roku 2018. Nebyl v tom však sám. Zatímco úspěšně postupoval při vyjednávání sponzorů a propagaci soutěže, mohl se spolehnout na pomoc s veškerou přípravou od kolegů z klubu, Mirka Prašivky a Martina Vohralíka, a technikou pro rozlosování, vedení i vyhodnocení soutěže od kolegů z LMK Polanka – Radima Barče, Jardy Osoby.

Díky společnému úsilí tohoto teamu se všichni soutěžící mohli o víkendu 25. – 26. srpna 2018 sejít na letišti v Trnávce. Organizátoři nepodcenili ani online zpravodajství a na portálu www.stoupak.cz, byly kromě vlastní registrace na soutěž a informací k průběhu příprav mistrovství již od pátku uveřejňovány aktuální zpravodajské informace s fotografiemi. Ve 100% zabezpečeném kempu u letiště tak už z pátku na sobotu nocovaly početné výpravy ze vzdálenějších lokalit naší republiky.

Celé prázdniny, celý srpen, celý týden před soutěží vládly tropické dny, země byla vyprahlá, řekám povážlivě klesal průtok vody … v pátek začaly v Evropě přívalové deště. Když se v sobotu ráno na mistrovství sešla parta 39 pilotů, byl nejdůležitější stavbou na ploše velký pořadatelský stan (ještě jednou díky dobrovolným hasičům z Václavovic a Horní Datyně!), ve kterém proběhl nástup i všechna následující setkání. Od zahájení soutěže se organizace času rozpadla na letová období, kdy byli všichni na ploše, a čas dešťů, který všichni trávili ve stanu.

Po nástupu ve stanu to vypadalo, že se nebe umoudřilo, déšť ustal a bude se moci vyrazit létat. Vyletět stihl pouze Martin Hauk s elektroakrobatem v rámci slavnostního otevření soutěže. Naděje však umřela v rytmu kapek, které začaly bubnovat na celty stanů po jeho přistání. Do vzduchu se soutěžící mohli vypravit až o půl jedenácté, nejprve ke zkušebním letům, protože dovezené modely bylo záhodno po transportu nejprve vyzkoušet a přespolním bylo potřebné alespoň trochu si osahat místní terén.

K soutěžnímu letu tak prvá skupina vyletěla až v 11.15 hod. Mikrofonu se chopil za notebookem výpočetního střediska Jarda Osoba, startovací hodiny konečně zablikaly odpočet a letištěm se rozezněla všem větronářům důvěrně známá hlášení programu SORG Aleše Krátkého. I když bylo pro mistrovství v propozicích deklarováno samoměření, podařilo se Kamilovi pro všech 9 startovišť zabezpečit časoměřiče. Začal souboj s počasím – kolik kol se podaří z deseti plánovaných do sobotního večera v přestávkách mezi deštěm odlétat? Podle předpovědí již prakticky nikdo nedával nedělnímu létání šanci, a tak všichni soutěžící disciplinovaně nastupovali na plochu a s deštěm utíkali zpět pod stany se schovat, utírali své modely a RC soupravy od všudypřítomné vlhkosti, aby znovu mohli nastoupit ke startu …

Prvé lety překvapivě probíhaly v celkem silných termických podmínkách, které zmáčeným pilotům umožňovaly zalétat pěkné výsledky. Skoro nefoukalo, bylo kompletně zataženo a vlhký teplý vzduch překvapivě nosil. Létat se dalo takticky z bubliny na bublinu v duchu hesla Aleše Krátkého „Proč létat do 80 metrů, když to celé odkroužíš v 20 metrech nad depem?“. Tato část soutěže se nakonec ukázala jako nejkrásnější. Většina pilotů si vyzkoušela záchranu z původních výšek kolem 100 – 130 m při nalezení termiky nad Českou vlajkou na okraji depa ve výšce 8 – 15 m, zhruba ve 3 minutě letu. Stejně jako na jiných soutěžích elektroletů se povedlo „rozvěsit vánoční ozdoby na stromy v okolí“ (Jirkovi Mihulkovi se podařilo svůj model naštěstí i sundat), nebo si zahrát na schovávanou v blízkém kukuřičném poli (pozdější vítěz Jirka Tůma si takto „přílišným kroužením v těsné blízkosti kukuřičných klasů“ vyrobil svůj škrtací let).

Se začátkem třetího kola však kromě delšího přerušení deštěm přišla i zásadní změna letových podmínek. Termika zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Nastoupila taktika: leť vysoko, rovně a daleko! Někteří v této situaci přitvrdili a v rámci „Gagarinova poháru“ nastavili taktiku na: leť HODNĚ vysoko! Nejvyšší zaznamenaná výška 412 metrů prověřila algoritmy programu SORG při výpočtu hodnocení letu (pro nezasvěcené – ani nalétání plného pracovního času 9:59 min., a maximální hodnocení 50 bodů za přistání, nestačí kompenzovat postih za startovací výšku a výsledkem je 0 bodů za let). Zvláštní cenu za nejvyšší dosaženou výšku na soutěži získal Láďa Jirásko.

Na večerní lety vysvitlo i zpoza mraků slunce. Pršet přestalo úplně, teplota vzduchu dovolila svléknout bundy – jen ta prokletá termika nikde. Kdo vyletěl dostatečně nahoru a vydržel v přímém letu co nejdéle, ten svoji skupinu vyhrál. Než slunce doputovalo nad obzor, podařilo se díky disciplinovanosti soutěžících a důslednosti organizátorů odlétat 5 kompletních kol. Hned bylo pro mnohé radostněji, protože se mohlo uplatnit škrtnutí jednoho nejhoršího výsledku. Rázem se s čtyřmi tisícovkami dostal na prvé místo Jirka Tůma, následován Radkem Novotným, Petrem Šnyrychem a Radimem Barčem (všichni tři se dvěma tisícovkami).

Večer byl pro většinu soutěžících střetem předpovědi počasí na neděli s vlastními ambicemi a taktickými letovými plány pro situaci „co kdyby se létalo“. Ti, kteří spali v kempu u letiště, se probudili v neděli ráno za bubnování deště na střechy stanů, aut, nebo karavanů. Bohužel předpověď meteorologům vyšla a z dalšího soutěžení nebylo už nic. Ranní breefing v 9.30 hod. ještě ponechal otevřená dvířka, ale na základě doporučení jury v 10.30 hod. ředitel soutěže mistrovství ukončil. Výsledky mistrovství tak jsou vyhlášeny na základě 5 odlétaných kol. Na jednu stranu bohužel skončilo mistrovství předčasně v polovině svého průběhu, na stranu druhou se podařilo odlétat dostatečně přesvědčivý počet letů na spravedlivé vyhlášení vítězů.

Vyhlášení probíhalo za větru, deště a zimy ve stanu. Nebyl by to Kamil Kičmer, aby každého soutěžícího neodměnil za jeho účast na mistrovství věcnou cenou od sponzorů! Začínalo se sice s cenami v podobě kalendáře, lepidla, nebo aktivátoru, ale od prvé patnáctky se v taškách objevovaly regulátory, výškoměry, motory, serva, flash disky, pohonné jednotky, nebo kompozitové díly stavebnic modelů RCEV/F5J! Děkujeme jak sponzorům, bez kterých by tato část mistrovství nebyla tak veselá, tak i těm sponzorům, kteří se v pozadí postarali o propagaci a financování: SMČR, RC revue, Model motors, Reichard Modelsport, JETI model, Hendrych technik, Aerobtec, BigHobby, Hořejší, Tilia model, Tiskárna Dubí a Johnny servis.

Nekompromisním výkonem vyhrál, a mistrem ČR v kategorii RCEV pro rok 2018 se stal Jiří Tůma, s výsledkem 4 000 bodů. Zajímavostí je, že dlouholetý výrobce kompozitových modelů F3B nelétal s modelem z vlastní výroby, ale „vypůjčil si“ Django! Vicemistrem se stal s výsledkem 3984 bodů Radek Novotný. Trenérovi gratulujeme - získal prostor pro vylepšení. Neocenitelná byla jeho přítomnost na mistrovství z pohledu garanta a rádce. Třetím v pořadí s výsledkem 3979 bodů skončil Petr Šnyrych. Když z vyhraných komponentů postaví nový model, rozšíří své široké působení od F3J, přes RCEO, a RCEV snad i na F5J. Bramborovou medaili tentokrát odnesl s výkonem 3974 bodů Radim Barč. Jeho umístění je důkazem, že parta z Polanky pod taktovkou Petra Slezáka dokázala ve stínu profesionálních výrobců vyprodukovat výborně létající stopalcovku ZEN. Že si i ředitel stihl „odskočit“ k soutěžním letům, nebylo díky jeho silnému týmu nic zvláštního, Kamil Kičmer se nakonec probojoval na desáté místo!

V pondělí 27. 8. 2018 sice bylo dle meteorologů ráno rekordně chladné. Když píši tyto řádky, tak však neprší, svítí sluníčko a je termika. Jak dopíši, jedu na letiště! Nezkusíte RCEV - „stopalcovky“ příští rok také?

Václav Jeništa

Zobrazeno: 635

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Ads Elite footer

Weby přátel

dnz

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám