Soutěžní den začínal mrazivým ránem a jasná obloha smazala obavy z mlhy, která se měla podle předpovědi jen velmi pozvolna rozpouštět. Z přihlášených 18 pilotů se omluvila pouze dvojice Hrubých, která ještě čerpala síly po sobotní soutěži F5J v Dubnici. Na letiště pokryté bílou nádherou postupně přijížděla auta ze všech koutů Čech, jejichž osádky se vzájemně zdravily s přídavkem parního efektu od úst.

Předpokládalo se odlétání pěti kol na čtyřech startovištích, jedno škrtnout a následně letět jedno finále na šesti startovištích, což se povedlo. O půl desáté mířily první eroplány k jasné obloze, za bezvětří a po vypnutí motorů vklouzly do nevšedním ticha.

První dvě kola byl vzduch klidný, hustý, ale postupně se začala objevovat první termika. Závany povětří byly znatelné jen podle zviditelněných výdechů soutěžících. Motorovalo se zpočátku kolem 25s. Některým rundám vzduch držel, takže se většinou modely musely sundávat, ale nebyla nouze o lety s předčasným přistáním, což se kupodivu stávalo těm lepším, kteří vypínali dříve. Bylo těžké najít úzký komínek a pak po něm chtít, aby vydržel.

Od asi třetího kola se povětří začalo profukovat od JV, tak do 4m/s, začaly fungovat stoupáky s klesákama. Během měření Martina Horáka jsem byl svědkem toho, jak si jeho Daidala vzalo termické "tornádo" do náruče a motalo s ním do nebes, až se z toho točila hlava a pilot měl plné ruce , aby z něj po chvíli utekl. Této scéně předházelo těsné pronásledování káněte, to však pokračovalo dále po obloze, kdežto Martina to chňaplo. Ptactvo pomáhalo vydatně, kdo spatřil ještě před startem nějaké "své" opeřence na vzestupu, tak na tom vydělal (Honza Mlejnek,...). Časté byly známé situace, kdy jeden "naděluje" a ostatní s připomínkami přihlížejí s modely na zemi (Radek Novotný,...).

Na modré obloze se ztrácelo pár modelů, které však byly vždy po nějaké době opět spatřeny (i pilotem) a řízeny. Časem se na nebi namalovala spousta kondenzačních stop po proudových motorech a ty orientaci a viditelnost usnadňovaly. Co se týče havárií, tak kolizi měl Petr Dušek s Jardou Bartůňkem, kde v kroužení přišel Jarda o motýla a pak celkem bez újmy přistál na zádech někam za porost. Zbytek soutěže úspěšně dokončil s Tilií. Luděl Mareš po prvním ostřejším přistání přilepil směrovku, obandážoval trup a gondolu a pokračoval v dalším soutěžení.

Jelikož snaha všech po maximu byla velká, tak se každý snažil přistávat na doraz tzv. "pováňovsku", a tak nebyla nouze o přistání do gongu (sám Jirka Váňa, Honza Mlejnek, Petr Cejnar), nebo s tím plácnout na jistotu někde dříve a za míň. Výborné výsledky (i více než jen jedna tisícovka v jednom letu) byly prokládány totálními nezdary, proto panovalo před určením finalistů velké napětí. Nejlepších výsledků docílil Honza Micka, dále Radek Novotný, Jarda Bartůněk, Standa Perkovič, Ruda Vybíral, Jirka Váňa.

Někde před dvacátou sekundou motoru vypnul Radek,a pak už kolem dvacáté to šlo rychle. Následovalo tiché drama. Standa si z Radkem po chvíli vytvořili svoje horní patro a ostatní bojovovali různě pod nimi, někteří jak na lochnesce. Došlo na nečekané výměny pozic a předčasná přistání. Plný čas využili jen tři medailisté a ti si to rozdali u přistávacích bodů s přihlédnutím na nepatrné, ale důležité rozdíly v délce motorování. 1. Radek Novotný, 2. Ruda Vybíral, 3. Jarda Bartůněk.

Ceny se rozdávaly od posledního (50cm zelená cena dodaná Zahradnictvím Micka) po nejlepší, mezi všechny byla rozdělena samolosováním tombola (svěrky,metry,nože,..), ti nejlepší si odvezli i něco navíc do vitríny.

Tak taková byla poslední soutěž RCEK roku 2011.

M.Chalupník

Výsledky ZDE (bodové) - Oficiální zatím nemám

Fotky ZDE a ZDE

Soutěž v Branné v Krkonoších, krásné počasí, vítr 1-3m/s, co víc si můžem přát... Snad jen aby to od nás z Chomáče nebylo tak daleko... Na soutěž se přihlásilo úctyhodných 29 pilotů, včetně fajn návštěvy 3 pilotů z Moravy. Jelikož je tato soutěž letošní předposlední, šlo i o konečné umístění v žebříčku RCEK, kde o konečné 1. místo přijel sportovně zabojovat Radek Malčík. Počasí bylo plné termiky, jediný zádrhel mohl být sem-tam v přistávání do lehounkého svahu, kdy terén stahoval dolů, a kdo podcenil, tak se plácnul daleko od bodu.

Soutěž začala prvním kolem pro Radka Malčíka i Luďka Novotného hezky vyhecovaně, kdy oba přistáli "V TÓNU" !!! Druhé kolo se pak nepovedlo Radkovi Malčíkovi, a tak boj o čelo žebříčku byl už rozhodnutý. Na 8-mi členné finále bylo mnohem více kandidátů než bylo míst. A jelikož termika byla, ale ne všude, tak se do finále dostali J. Váňa a Luděk Novotný s 1000b, L. Bednář, R. Novotný, J. Mlejnek, A. Krátký, J. Veselovský a VL. Čermák . Postup si poslední finalista zajistil výsledkem 994 bodů!!!

Soutěž byla "zpestřena" startem majitele letiště s jeho ultralajtem přímo mezi piloty a pomocníky během závodu, bez jakéhokoliv upozornění. Všichni museli uskakovat v průběhu soutěžního letu z dráhy letounu. Nevím (nebo spíš vím...) co má ten pilot ultralajtu hnědého v hlavě, ale takovéto úmyslné ohrožování lidí na startovní dráze by měla být otázka nejspíše pro leteckou inspekci...

Finále se létalo pouze jednokolově, a tak se šlo naostro hned od začátku. Nejkratší motor pod 20s dal Luděk N., k tomu se přidalo i pár ostatních, a tak se boj očekával při přistávání.

Luděk nakonec máznul čas 14:40 a přistání za 100b, já sám jsem s časem 14:38 pos... přistání z mírného kopce za 90b, stejně jako i několik ostatních, že jo Jirko Váňo a Láďo Bednáři... :-) a tak se medaile rozdělili mezi:

1. Luděk Novotný 1030b, 2. Aleš Krátký 1015b, 3. Honza Mlejnek 1005b do žebříčku.

Bodový rozdíl mezi 2. Alešem Krátkým a 7. Vláďou Čermákem byl pouhých 5 bodů,... Prostě nádhernej masakr...

Pár fotek najdete zde

Výsledky zde