Týden po vydařeném mistrovství ČR v Nové Pace se další RCEV soutěž odehrála tento víkend v Polance nad Odrou. Bohužel počasí slibovalo nízkou oblačnost, zimu, mrholení, 15 stupňů a slunce jsme neměli vidět celý den. Čím blíže jsme byli termínu akce, tím více to opravdu vypadalo na tento nepěkný scénář. Večer před akcí to bylo zcela jisté. Noc proprší, a pak bude hnusně, že by ani modeláře na letišně nevyhnal. Teda vyhnal, ale jen dvanáct. Čislo nevelké, ale hold nic nenaděláme. Já, ponaučen poslední soutěží jsem si vzal kraťasy, předraženou bagetu a KFL ORGNL z benzínky, a oba stroje (to abych měl dilema který vzít) a pro jistotu mikinu + bundu.

Dorazím na letiště, vyystoupím z auta, opět nastoupím a ihned se oblékám. Ono možná bylo +15, ale zároveň tak trošku foukalo a vítr měl teplotu tak -20, takže dohromady bylo +5 :-D sklidil jsem upřímné uznání za odvahu přijít v tomto letním outfitu na plochu a čekalo se na zahájení soutěže. Ani zimní ponožky moc nepomohly, a tak jsem vyfasoval luxusní montérky.

A máme za sebou další oficiální MČR, tentokráte v kategorii RCEV. Kategorie je to krutá, těžká, bezkompromisní, a jakýkoliv malé pochybení trestá bezezbytku tím nejkrutějším způsobem... Hehe, né, tak to není, RCEV je specifická, ale pohodová kategorie. A přesně v takovém duchu probíhalo i právě mistrovství pod vedením zkušeného Vladimíra Čermáka a kluků z Nové Paky. Za prvé je třeba jim vyřídit velké díky, protože vše bylo parádní. Za druhé, je moc fajn, že tato kategorie žije a soutězících se sešlo víc než dost.

Tentokráte se podařilo dokonale trefit termín, kde bylo docela "volno" srkze všechny potencionální kategorie. Také naprosto dokonalé vyšlo počasí. Týden před, nebo 50km vedle a už by to bylo opravdu na prd.

V sobotu 5.8. se v Chomutově konal další závod ze série RCEV a z důvodu vzdálenosti vyrážím v pátek odpoledne ve slušném vedru směr průmyslové centrum Krušných hor. Polovina republiky míří na dovolenou na jih a druha na moto do Brna takže cesta bez problémů ubíhá. Telefonicky burcuji náčelníka Radka Novotného, aby mi otevřel závoru a hned jsem vřele přivítán.
Vybaluji stan a stavím na krádce střiženou plochu letiště a vyčkávám až přijede nezmar Ivan Krajčovič který nevynechá snad žádnou soutěž a nezabrání mu v tom ani přimotaný prst v běžící sekačce. Prostě usilovně buší na vrata štěstěny dokud si nedá říct.

Hned jak dorazí začíná ta pravá pohoda, káva, bábovka, pokecáme, lítáme a je tma.
Jako ranní ptáče vstávám v cca 5:20 h a při pohledu na obzor lovím foťák, abych na skoro jasné obloze zachytil východ slunce nad Mostem.

Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, opět na Trnávce.
Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, pohárky, občerstvení, a vše potřebné. Předpověď počasí na rozdíl od Polanky dlouhodobě neslibovalo dobré počasí, ale co, říkám si, do soboty daleko a určitě to vyjde. Když jsem v pět ráno vstal, budily mně kapky na střešní okna, říkám si to přejde, v šest budím personál pro obsluhu občerstvení – můj syn a neteř, čímž jim děkuji. Koukají na mně jestli jsem se nezbláznil že venku prší a co tam jako budeme dělat, říkám za hodinu přestane, meteo-radar nelže.

Tak to už ale ta Polanka přehání ! Budeme s tím muset něco udělat, neboť takto to již dále kolegové nejde. Nejen, že jsme přizvali specialisty až od Práglu - kluci z Hořic / Podkrkonoší, ale dokonce jsme objednali i letecké počasí, což mělo Polanečáky doslova zmást, a znemožnit výhru. A co myslíte ? Zase je nikdo nedokázal porazit. Dokonce ani frakce Vratimov klubu LMK Ikarus tentokráte neměla šanci, ikdyž se Bob a Kamil snažili fakt hustě. Mno, co bych k tomu příběhu více řekl ? začněme popořadě.

V první části je třeba říci, že předpověd počasí slibovala dokonalé letecké podmínky, bezvětří , bezmračno, brutálně terminky, zkrátka ráj na zemi. To vše se tentokráte v Polance vyplnilo do poslední tečky. Po minulém nevlídném počasí to bylo fakt supr. Soutěžících 19, což je krásné číslo, 5 kol, bez finále, jedno škrátko. Spousta prostoru všude okolo z jedne strany lemováno vzrostlou řepkou, která přitahovala nejednoho soutěžícího.

A je to tady, zcela neuvěřitelná záležitost se stala realitou, a dnes jsme zahájili "výškoměrovou" sezónu, neboli RCEV pro rok 2017 ! Vybrat datum pro tuto bezesporu velkou událost není nic jednoduchého. Zvolili jsme poslední víkend v dubnu, a dle vývoje počasí to asi nebylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.

V televizi jsem večer před soutěží viděl, jak na vysočině vyprošťují zapadlé pluhy z cca metrových závějí. V Ostravě mají zase povodně jaké lidstvo nepamatuje, a my jdeme ráno lítat, to jsme ale fakt ňoumové si říkám. Volám našemu vrchnímu zaříkavači počasí Petrovi Koláskovi a ten tvrdí "v klidůů, bude modrá obloha, bezvětří, slunce, a 15 stupňů" ... mno, ten kluk asi něco tuší a tak mu tedy důvěřuji, ale prověřuji na různých serverech a fakt že jo. To by byla pecka kdyby to vyšlo, neboť by se jednalo o malý zázrak.

V našem 2.5 metrovém republikovém světě jsme si v sezóně 2016 podle mého názoru nevedli vůbec špatně.
V ČR se pod záštitou SMČR podařilo uspořádat v této kategorii celkem 12 soutěží, které zahrnuly i jednu mistrovskou soutěž, která byla považována za náhradu svazem nepřiděleného MČR.

Ve srovnání s rokem 2015 (19 soutěží) jde sice o znatelný pokles, ale způsobený právě četnými povzdechy nad kalendářově „přecpanou“ sezónou 2015, kdy se těch 19 RCEV soutěží míchalo ještě se spoustou dalších akcí RCEK, a národních i mezinárodních F5J, a soutěžní zatížení pilotů a organizátorů těchto kategorií bylo veliké.

Před 14ti dny jsme ukončili sezónu F5J na soutěži v Dubu nad Moravou s počtem 33 pilotů a dnes, tj 1.10.2016 jsme se stejným počtem pilotů ukončili sezónu RCEV v Hořicích v Podkrkonoší. Účast maximální, největší tento rok, a nechyběl téměř nikdo ze špičky kinder-kategorie (jak to nazval trenér F5J), tedy kategorie "malých výškoměrů". Pořadatelské role se ujal Petr Dušek a spol., a jako vždy to vše bylo báječně připraveno, báječně vymyšleno, a nejinak i provedeno. Guláš byl gulášovitý, kafe kafovité, termika byla, klesáky byly, všechno bylo :)

Začneme ale tím, že Petr dokázal trefit přesný termín Babího léta a tak jsme měli fakt neuvěřitelné počasí na měsíc říjen. Dle předpovědí mělo být slunečno, mírný vánek, fakt teplo. A co myslíte ? Bylo snad ještě lépe. Všech 33 soutěžících (včetně tří juniorů) létalo na 9 startovištích ve 4 skupinách 6 kol z toho jedno škrátko bez finále.

Jak je již nějaký ten pátek tradicí, koná se poslední prázdninový víkend v Polance nad Odrou soutěž RCEV. Jezdím na ni rád, protože Polanka je tak nějak jedno z mála míst, ze kterých se mi daří odjíždět nejen s pocitem dobře "prolétaného" dne (to jezdím odkudkoliv), ale poměrně často se mi tady povede místnímu červenému gangu urvat i něco z medailových pozic :) Ne že by to byla jednoduchá mise, ale prostě se tady asi zadaří nějak častěji... Takže jsem patřičně namotivován a posílen vědomím, že mi doma nastupující modelářská generace drží palce co to jde (a v 5 měsících mu to fakt jde :D) vyrazil v sobotu okolo šesté bojovat o rozšíření obsahu své pohárové poličky. 

Protože v LMK Stará Paka probíhalo od pátku “sportovní soustředění” přímo na jejich letišti, a místní borci by nemuseli být po usilovném tréningu schopní se dopravit v sobotu ráno do Branné (v sázce by mohli být možná i řidičáky...), tak se to tím pádem muselo všechno přesunout k nim na letiště v Pace.

Předpovědi byly všelijaké, ale ohledně větru to klaplo víc než na stopro. I tady platilo, čím víc větru, tím více legrace!

Hned v prvním kole rozložil po nekontrolovaném sesunu Ruda Rada své Džango, a spolu s Radkem Janovským, který očesal servo výškovky, už v soutěži nepokračovali.
Vítr tak 5-6 metrů funěl šikmo na les, a termické pudy některé z nás hnaly se stoupákama do nutného rizika.