Ve dnech 9. až 11. května 2025 hostilo letiště v Jaroměři již 3. ročník soutěže GPS Triangle Sport Class s názvem Bastion Cup, jehož organizace se opět skvěle zhostil tým Sky Touch (www.solarwing.cz).

Soutěžní koncept je jednoduchý, ale v praxi mimořádně náročný. Piloti mají za úkol během 30 minut oblétnout co nejvíce krát virtuální trojúhelník o celkovém obvodu 1690 metrů, který je vytyčen prostřednictví GPS souřadnic. Modely řídí piloti v přímé viditelnosti. Elektronika modelů však neustále zaznamenává jejich polohu, výšku a rychlost. Tyto údaje jsou v reálném čase přenášeny do pozemní jednotky, kterou sleduje pomocník pilota. Společně tak rozhodují o optimálním poměru mezi stoupáním v termice a samotnými oblety. Letová výška je omezena na 750 metrů, a soutěže se proto konají v těsné koordinaci s řízením letového provozu. Spolupráce s Aeroklubem Jaroměř a uspořádání soutěže přímo na letišti, lehce dostupném z dálnice, se v tomto směru ukázalo jako velká výhoda.

S dovolením Honzy Kubicy z webu RCEX.cz vám přinášíme fotoreportáž z MČR v kategorii RCEN. O této kategorii zde toho mnoho není, a právě proto je dobře, že se to zde objevuje :) Honzovi děkujeme, a vám přejeme příjemné čtení / koukaní nad postřehy z této akce.

Tak se zadařilo, a konečně se mi podařilo najít skulinku v rozvrhu a vydat se na RCEP, neboli "pevnou výšku" do Litovle, resp do Uničova. Neděle 20.5.2018 se stala tím velkým dnem, kdy jsem si mohl tedy konečně provnat F5J, RCEV a RCEP. No, protože jsem na pevné výšce nikdy nebyl, a od poslední soutěže uběhl taky nějaký čas, bylo třeba prozkoumat letový park, a pravidla. Vytáhl jsem F5J Storka, a dva RCEV Zeny, našel výškoměry, na webu RCEO.eu jsem našel pravidla (2015?), zjistil vypínací výšku (175m) a přepípal výškoměry na výškové vypnutí. Do této chvíle to byla pohoda, neboť se mi 175 metrů zdálo jako sakra vysoko, a na soutěži jsem do takové výšky nevyletěl ani nepamatuji. Dalším bonusem bylo, že se létá jen 7 minut v 10ti minutovém okně, říkám si "pohodáá", až jsem dorazil k bodu "rozpětí" kde se píše max.3 metry. Oj, koukám na předpověď počasí a smutně balím Storka zpět. Foukat má celý den, a velké letadlo by se fakt sakra hodilo. Nu což, balím malé letadlo, navíc jen "lehouše", neboť "tíhouš utrpěl na poslední RCEV na Dinu drobné oděrky a říkám si, že to nějak dopadne. Trošku mě zaráží, že tam velké nesmí, ale přeci jen to má být obdoba RCEV a tak to tak asi má být.

Je konec července a já zdárně prožil a přežil dovolenou. Hlásím Radkovi že su doma a že můžeme začít s přípravou naší letní soutěže. Jako obvykle se dozvídám, že vše podstatný už je domluvený a zajištěný. Louka s majitelem, který vyhnal krtky a hezky ju pro nás opět posekal, lavice a přístřešky od Města. Radek je prostě kouzelník, a mě nezbejvá než se pochválit, jak mě to organizování pěkně jde :)

Je čas aktivovat časoměřiče. Tradičně tuhle nevděčnou práci odskáčou moji dva synci, doplněni synkem od Radka a kolegou Přemkem. Ten už přes rok slibuje, že začne soutěžně lítat. Jelikož ale pořád nic, tak zas bude měřit. Pozvánky sem rozeslal ještě před dovolenou, co nám to ještě sakra chybí?........ Jo, soutěžící!! Koukám do přihlášek a zatím to vypadá, že soutěž to bude doslova klubová.

V sobotu 3. září se několik nadšených nostalgiků dostavilo na Brdské letiště ve Staré Pace. Konalo se zde MČR kategorie RCEJ a i když bylo definitivně poslední této kategorie, pro mě jako ředitele soutěže to byla letos asi nejlepší soutěž.

Pravda každý bude hned namítat, že je to soutěž o padání ze 300 metrů a ještě v 5 soutěžících... ale! bylo nás 11 a o tom jak je tato kategorie (ne)férová nikomu nešlo. Počasí nám přálo a tak jsme si všichni dobře zalítali.