V počtu kategorií elektrovětroňů na obyvatele patříme minimálně ke světové špičce, pokud nejsme absolutní jedničkou.

Za to nelze nikoho obviňovat, naopak: svědčí to o velké kreativitě našich modelářů.
Důvod je celkem jasný: obtížná až nemožná definice výkonu elektromotoru. To plyne z pracovního diagramu elektromotoru a s tím nepohne ani žádné usnesení strany a vlády.

Proto se také objevily nepřímé definice výkonu, které se ukazují jako velmi životaschopné: konkrétně F5J a její klony.
Stejně tak se ukázalo nemožné definovat výkon u kategorií F5B a F5D. Tam se problém nakonec vyřešil stanovenm maximální energie.

V průběhu roku 2015 zpracovala komise všechnu běžnou agendu, kterou požaduje KLeM, nejvíc práce dají trenérům žebříčky.

Žebříčky

Dodali je všichni, včas a v pořádku. To prý není úplně běžné a trenérům za to patří velký dík.
Souhrn žebříčků najdete tady v definitivní podobě, schválené předsednictvem. Pravidla pro tvorbu žebříčků jsou dílem komise KLeM, její výklad je tedy závazný. Podle tohoto výkladu se v žebříčku vedou výhradně soutěžící, kteří v daném roce udělali v dané kategorii nejméně 3 výsledky. Má to logiku: Pokud se někdo o kategorii opravdu zajímá, určitě se během roku zúčastní více než dvou soutěží. - Žebříček je k dispozici ZDE

Je úterý večer, sedím s rukama na klávesnici a přemýšlím jak začít článek z dozajista nejdůležitější akce v ČR pro všechny piloty "velkých" elektrických větroňů, čili pilotů v kategorii F5J. A po chvíli mě to napadne, začnu tím, čím po většinou končím, a to kdo to vlastně vyhrál ? Ti co alespoň zpovzdálí jistě tuší, a taky že ano, Mistrem České republiky se stal Radek Malčík !! Myslím si že pilot, který je nejlepším českým zástupcem jak v InterTour i v EuroContestu si prostě zaslouží být nejlepším i v naší malebné krajině. Takže chlape jak říkáme my mladí, "respekt" a dobrá práce ;).

A můžeme pokračovat dále... Určitě by byla škoda to takto odfláknout, a o ničem více nepsat, neboť toho je naopak dost, oč se s čtenáři Stoupáku chci podělit.

Jak psal Milan v minulém článku, měl by něco o soutěži sepsat její vítěz. Od letošního mistra se toho asi nedočkáme, tak se o to pokusím já. Ale popořadě. 

Předpověď počasí na sobotu nebyla kdovíjak optimistická, poměrně silný vítr, zima - teploty max. 15 st. (holt už jsme si na ty vedra trochu zvykli a jsme zmlsaní) a oblačno až zataženo. Realita sobotního rána byla naštěstí v Pace o dost optimističtější (což rozhodně nebývá pravidlem, spíše naopak) – skoro jasno, slunce, sice zima (8 st.), ale vítr zas tak silný nebyl. Na ranní zahájení se sjelo celkem 18 soutěžících, tedy drtivá většina těch, kdo tuto kategorii létají. Po rozlosování (létalo se 6 kol po 3 rundách, bez finále) začala soutěž v 9.15 prvními lety. Přes sílící vítr (ve výsledkovce je uvedeno 5 m/s, ale řekl bych, že foukalo víc) dosahovala řada pilotů plných časů, motorovalo se ale poměrně vysoko – nikdo nechtěl riskovat v nejistém počasí zbytečné ztráty.

Soutěž v kategorii termických větronů "RCEV" v Roudnici nad Labem je odlétána. Jelikož na letišti bylo někým nadneseno (už si nevzpomenu), že by se mělo zažít nepsané pravidlo, aby článek o soutěži vždy sepsal za trest ten, kdo nakonec utrpěl vítězství, tak se o to pokusím. Ještě než začnu, tak se zmíním o vlastních pocitech před soutěží. Na Roudnici jsem se po dovolenkové pauze moc těšil. Letiště je tam nádherné s krásnými výhledy po Středohoří a končící až na hranicích Krušnými, Jizerskými a Krkonošskými hřebeny. V sobotu ráno byla viditelnost skvělá a kopce vystupovaly z ranního oparu v údolích. Předpověď počasí slibovala ideální podmínky, a to se i vyplnilo, polojasno, asi třicet, a větřík do tří metrů sever až východ. Svého Daidala jsem se snažil nějak doladit během týdne, protože jsem byl z jeho chování ve vzduchu už dlouho velmi rozpačitý. Znovu jsem hledal těžiště, úhly a zatížení. Ale přes to všechno, jsem ještě v pátek z 200m výšky nalétával běžně jen 5 minut. Takže na sobotu jsem se odprostil od jakýchkoliv očekávání a s čistou hlavou jsem si jel soutěž pouze užít a to se nakonec vyplatilo.