Již pátým rokem se do této svobodné spolkové republiky Kraví hora sjiždí ze všech koutů naší vlasti (tedy nejen z Prahy, ale i přilehlých vesnic jako Olomuc, Ostrava nebo Chomutov či Kvasiny) a okolních států piloti kategorie F5J aby zde poměřili síly. Kdo zde byl, nebo četl články (2013 a 2014), tak ví, že když je štěstí, brousíme tam přilehlý meruňkový sad z proklatě brutálních "výšek" a zároveň se grilujeme ve vlastní šťávě. Tentokráte je vše jinak přátelé :)

Pátek, poklidný to den na cestu po dálnici D1 (D47) směrem Brno a dále na Bořetice. Ráno nabalím věci, které by se mohly hodit, jako třeba plavky, bazének, nafukovací rukávky do bazénku (aby se nestala nehoda :)),  přenosnou lednici, zásobu ledňáčků, vychlazenou kofolu, balení chipsu neutrální příchutí , letadla, vysílačku, a nějaké to oblečení. Pro jistotu ještě mikinu a nějaké gaťata. Po zhruba třicetí minutách drkotání po tankodromu, posmávání se lidém v protisměru stojícím v koloně, jsem dorazil do brutálního mraku, ze kterého kupodivu i přes muj (v tuto chvíli zcela jistě) nepřesnému odhadu počasí pršelo tak, že jsem neviděl ani stěrače. Hold ubral jsem nohu z plynu, a zbystřil abych nepřejel místo určení. Věru, jsem v Bořeticích, akorát chyběli piloti, a meruňky.

Nejen zde ve fóru, ale i na rceo.eu a dalších místech se delší dobu objevovaly nápady na kategorii, kde by se modely vypínaly všechny ve stejné výšce. Myšlenka je to na jednu stranu zajímavá, nicméně v omezeném počtu soutěžících a zároveň velkému počtu kategorií si nejsem jistý životností této myšlenky. Abych jen tak obecně "neplácal hlouposti", rozhodl jsem se vyzkoušet RCEP osobně. Podobná kategorie je i RCVEM, tu jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. 

První RCEP, na které jsem se mohl dostat bylo 31.7.2016 na letišti v Příboru. Nevěděl jsem, co od toho čekat a vlastně si ani nebyl jistý, jaké si vzít letadlo (RCEO ? RCEV ? F5J ?). Nakonec jsem zvolil RCEV model, neboť byl zrovna po ruce, a předpověď předpokládala vítr až v poledních hodinách. Ráno jsem tedy dorazil na letiště. Počasí parádní, krásné mráčky, slunce pálí, a aut fakt požehnaně. Říkal jsem si, že bude dost velká účast. Nakonec se sjelo 16 pilotů, všichni s "malými" letadly. Jen Miro Rišo létal s F5J strojem.

MČR 2017

Předsednictvo na svém nedávném zasedání rozhodlo, že v roce 2017 se v „našich“ kategoriích budou konat jen tři MČR: RCEV, RCEO, F5J. Předsednictvo je náš nadřízený orgán, takže nemá význam cokoliv namítat. Rozhodnutí je v souladu s vývojem, který se nemusí každému líbit, ale tak kategorie prostě pokračují ve svém životě. Více v článku

Protože v LMK Stará Paka probíhalo od pátku “sportovní soustředění” přímo na jejich letišti, a místní borci by nemuseli být po usilovném tréningu schopní se dopravit v sobotu ráno do Branné (v sázce by mohli být možná i řidičáky...), tak se to tím pádem muselo všechno přesunout k nim na letiště v Pace.

Předpovědi byly všelijaké, ale ohledně větru to klaplo víc než na stopro. I tady platilo, čím víc větru, tím více legrace!

Hned v prvním kole rozložil po nekontrolovaném sesunu Ruda Rada své Džango, a spolu s Radkem Janovským, který očesal servo výškovky, už v soutěži nepokračovali.
Vítr tak 5-6 metrů funěl šikmo na les, a termické pudy některé z nás hnaly se stoupákama do nutného rizika.

Dinoletiště je těžké i v ideálním počasí, pokud k němu přidáte ještě vítr ze špatné strany, brutální vedro, a bohatě rostoucí vegetaci dostanete co ? Pořádný tréning :)

Podle předpovědi mělo sice foukát, ale 4m/s se dají zvládnout. Když jsme ráno v 6 přijeli na letiště, tak bylo pod mrakem a vypadalo to, že bude pršet a z létání nic nebude. Okolo 9 se ale mraky roztrhaly a začalo opravdové tepelné peklo. Všech 15 soutěžících se tísnilo pod přístřeškem a osvěžovalo se nápoji z letištní lednice. Celou soutěž v podstatě zařídil Petr Koláska, a za to mu patří velké díky !!! Petře jsi masér !