Stabilizační systém v termickém větroni (a nejen v něm)

Kategorie: Ostatní Zveřejněno: pondělí 18. srpen 2014 20:02 Napsal Petr Koláska

Není tomu tak dlouho, co bujela na modelářských serverech plamenná debata nad tím, zda má být v termických kategoriích větroňů striktně zakázáno používání stabilizačních systémů – tedy chytrých krabiček, které pomocí gyr, akcelerometrů a bůhví čeho všeho ještě mají za úkol zajistit, aby letadlo nezávisle na pilotovi udržovalo definovanou letovou pozici a směr.

Kámen úrazu byl zejména v tom, že termické kategorie nejsou primárně o tom, aby to, zjednodušeně řečeno „letělo rovně a klidně“, ale „aby to tam vydrželo co nejdéle“. Takže samotná stabilizace není na první pohled nic, co by pomohlo soutěžnímu pilotovi k lepším výsledkům. První pohled ovšem často klame… Objevovaly se názory, že je schopna držet ustálenou zatáčku (opravdu je, ale trošku jinak, než si termické kroužení představuje pilot, co už má něco nakrouženo), bude minimalizovat pilotovy zásahy do řízení a tudíž se postará o lepší aerodymickou čistotu celého letu... a tak dále.

Důvodů, proč by tyhle elektronické udělátka měly být v soutěžních větroních navždy zapovězeny, se nasbíralo na fórech dost a dost… Takže nezbývalo, než teorii ověřit několika empirickými zkouškami.

Předesílám, že se rozhodně nejednalo o nějaké rozsáhlé testování na několika desítkách termických modelů letadel s několika různými stabilizačními systémy, protože to by spotřebovalo nejen neuvěřitelné množství času, ale taky financí. Tím pádem mohou výsledky být značně subjektivní, ale i tak alespoň vnesou trochu světla do této problematiky.

Nově vzniklá kategorie RCEV má sice stabilizaci již v pravidlech zakázánu, ale protože s letadly určenými právě pro ni a její starší sestru RCEK mám odlétáno nejvíce, padla volba testovacího stroje právě na YPSI Daidalos 250. Nevýhoda tohoto rozhodnutí a oné restrikce v pravidlech byla, že nešlo odzkoušet vliv stabilizace v „ostrém“ závodním zápolení. No co, tréninkových letů je také dost a mnohdy se při nich zápolí v nezmenšené míře s klubovými kolegy.

guard-float-large

 

Jako zástupce pro testování byl zvolen Eagle Tree Guardian 2D/3D, za jehož testovací zapůjčení vděčíme firmě Hořejší. Jedná se o poměrně rozšířený a dostupný systém, který sice není na trhu jediný, ale zato je u něj největší pravděpodobnost, že by mohl být právě ke zmíněnému účelu použit.

I když je Eagle Tree Guardian poměrně kompaktní zařízení (velikost 41mm x 22mm x 11mm), není jeho umístění v těsném prostoru trupu termického speciálu nic jednoduchého. Pro ideální funkci musí být nejen správně orientován, ale také by měl být co nejblíže těžiště – nejlépe přímo v něm. A kdo někdy osazoval trup Daidala, ví, kolik je v něm místa na základní výbavu, natož když se k ní přidá další „udělátko“, které musí být napevno umístěné, ale zároveň zůstat přístupné pro napojení USB k počítači a ladění trimů jednotlivých kanálů stabilizace. Jistá „potíž“ je takyguard-cables-large
 v tom, že ke Guardianu je dodáván speciální kabel pro spojení s přijímačem a ten, ač je dostatečně dlouhý, přeci jen neumožňuje dát přijímač moc daleko od samotné stabilizace. Nicméně výroba jeho delší kopie je pro průměrně zručného elektronika v případě nutnosti otázkou jednoho odpoledne. Nakonec se tedy po několika desítkách minut laborace s přeskládáváním komponent v trupu a dalších dvou hodinách operování s pinzetami, peany a notné porci šťavnatých nadávek podařilo Guardian osadit do téměř ideální pozice. Takže propojit s notebookem, zkalibrovat a hurá do vzduchu.

Vzhledem k tomu, že ještě před testováním v temickém větroni byl Guardian nasazen do metrového akrobatického třeštidla S-Bach 342, kde byl schopen při optimálním nastavení let „vyžehlit“ naprosto úžasným způsobem (metrové EPP letadlo se najednou chovalo ve vzduchu jako konstrukční dvoumetrovka), očekával jsem i u termického speciálu značné vylepšení letové trajektorie a už jsem pomalu dával za pravdu těm diskutujícím, kteří vyjadřovali názor, že povolení stabilizace v termických kategoriích odsune pilotáž na vedlejší kolej a kategorie půjdou do kopru. Jenže všechno je jinak, přátelé…

Zásadní rozdíl je totiž v tom, jakým způsobem reagují termické větroně na výchylky kormidel. Akrobat reaguje na sebemenší ťuknutí do kniplu v podstatě okamžitě, kdežto termické speciály potřebují na nějakou zásadní změnu směru letu (například po průletu turbulencí) sice krátký, ale intenzivní impuls. Ovšem stabilizace dávkuje tak nějak postupně – malá odchylka, malá korekce a naopak. Pokud je seřízena tak, že minimální výchylka letadla ze směru zapříčiní velkou výchylku kormidel (tohoto stavu, který je potřeba k nějaké smysluplné korekci termických větroňů, lze opravdu dosáhnout - „správným“ pootočením trimů), pak to ovšem v globále znamená, že je značně „přegyrováno“. S čímž nevyhnutelně přijdou i oscilace. Takže tudy ne – ubrat a zkoušet to jinak…

Ovšem ať jsem zkoušel ladit nastavení horem spodem, nikdy jsem nedosáhl stavu, kterým je schopen korigovat letadlo alespoň trochu „vylítaný“ pilot termických větroňů. Ne že by stabilizace nepracovala, to ano, ale po několika (několika hodně) hodinách ve vzduchu klidném, větrném, svěže ranním či vedrem se v poledne tetelícím jsem došel k názoru, že stabilizace typu Guardian a systémům jí podobným nebude představovat pro temické létání nějakou zásadní hrozbu.

Což ostatně bylo ověřeno právě i tréninkovým létáním s jinými piloty – v případech, kdy byla stabilizace zapnuta, nebyl v letových výkonech zásadní rozdíl oproti těm, kdy byla po celou dobu letu vypnuta. Termické kategorie jsou totiž, jak už název napovídá, o termice, jejím nalezení a udržení se v ní. A k tomu, bohužel (a možná bohudík), Eagle Tree Guardian nikomu nepomůže... Ba právě naopak - přítomnost termiky piloti indikují dle chování letadla. Pokud toto chování ale bude něco "upravovat", tak budou zkreslené i pilotovy informace o termice...  

eagle tree stabilizer bTahle chytrá krabička je výborná do akrobatických letadel, pokud chcete let „vyžehlit“, je naprosto neocenitelná pro začátečníky, protože kromě stabilizace 3D je schopná pouhým cvaknutím do 2D režimu vrátit letadlo do předem nadefinované (obvykle základní letové) polohy. Umí toho ještě i více. Pro termické kategorie je její použití ovšem značně diskutabilní – zejména v tom smyslu, že by přinesla rozvrat pořadí a ti z posledních míst by začali stoupat žebříčkem nahoru jen proto, že namontovali do letadla toto zařízení.

 

Za zapůjčení pro testování děkujeme firmě Hořejší (www.horejsi.cz) a zařízení přímo na této adrese

Zobrazeno: 6805

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Ads Elite footer

Weby přátel

dnz

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám