RCEV Hranice - Dobří holubi se vracejí

Kategorie: RCEV Zveřejněno: úterý 10. červen 2014 20:21 Napsal Aleš Krátký

Po roční pauze se kluci v Hranicích rozhodli uspořádat soutěž pro nás "malé větroňáře", tentokráte v nové kategorii RCEV. Hranice mám rád, je tam prostorné letiště, dobré zázemí a vesměs docela dobře létavé podnebí. Mnozí z nás si sice jistě pamatují brutální průtrž mračen, kterou jsou Hranice proslulé již nějaký ten pátek, ale tentokráte nic takového podle předpovědí nehrozilo.

Počasí tedy vypadalo, že bude bez chybičky, soutěžících se přihlásilo celkem 24 (což je mimochodem zatím rekord, zvláště když vememe v potaz to, že akce kolidovala s MČR RCEK v Chomutově), a já se budil už od pěti od rána celý natěšený, že si snad konečně zalétáme opravdu termicky, jak se sluší a patří. Chvili před sedmou již stepuji na dvorku u spolubojovníků Malčíků a společně vyrážíme do nedalekých Hranic. Jsme tam téměř první a tak máme dostatek času si postavit zázemí, smontovat letadla a udělat prvních pár testovacích "skoků" do vzduchu. Jde to parádně, od rána je pěkná termika, i když ne zrovna silná, ale je. Po chvíli dorazila téměř zahraniční výprava v podání Petr Dušek a Jan Kubica se svými stroji (děkujeme kluci za projevenou důvěru). Na naše oblíbené diskusní hádky nebyl čas, rozdáme si to na ploše :). Létalo se na 6 startovišť a bylo 5 kol + 1 finále pro 6 lidí.

Slunce smažilo jako o život, mírný vánek šikmo po dráze, obloha bez mráčku. Dalo se čekat, že se bude létat proklatě nízko, ale prvních pár skupin ukázalo, že tuto strategii bude nutné radikálně přehodnotit. Ono totiž když byla termika, tak jen velmi slabá a opravdu těžko uchopitelná, ale o to lehčí bylo najít klesáček biblických rozměrů. Létalo se cca od zhruba 100 metrů ke 190. Průměr tak 160, což je poměrně dost, ale je to dáno podmínkami. V období třetího a čtvtrého kola například byla "termická hranická hranice" nad letištěm právě okolo těch 170m směrem na JV a kdo vypnul níž, neměl téměř šanci ve vzduchu vydržet. Zato ti, kteří se nad těch 170m vyšplhali, mohli poté založit levou ruku do kapsy, pravou strčit do nosu a čekat na 8:30, aby mohli zahájit sestup z výšin :) (tak jednoduché to samo nebylo, i v dobrém vzduchu je potřeba se umět udržet, ale zatímco dole vládly boje na krev o každý milimetr výšky, nahoře to nad šikmým termickým zlomem tvořeným bublinami z města byla relativní jistota). Někdy ani výška na hranici 200 metrů nestačila na 5 minut letu a nulka byla vždy až pár metrů nad zemí, kde už to většinou nikomu nepomohlo. Jako téměř pokaždé je třeba vyzdvihnout Malčatým (někdo mě už bude podezírat z podjatosti), ale mají fakt nalétáno. Petr tam střílel jeden odvážný kousek za druhým a zaslouženě si odnesl titul "mistr nízkého letu" z nejmenší průměrnou výškou následován svým otcem a bratrem. Nutno podotknout, že nemá letadlo o rozpětí 2,5 nýbrž "jen" 2,3m (!!). Takže to bude spíše v rukách a v hlavě. Chodili jsme si spolu navzájem radit a časoměřit, a jako fakt dobrý ... já bych se neodvážil - a když už bych se odvážil, většinou bych se asi na rozdíl od něj prošel. Ono bylo k vidění i více skvělých výkonů, např. Petra Kurjana, který si sázel tisícovku za tisícovkou, až nakonec do šestičleného finále mělo šanci se dostat snad 12 pilotů. A jak je známo, nervy zapracují a tady se dle mého ukáže ostřílenost borců z větších akcí, kteří nebyli tak nervózní z posledního "buď a nebo" a dokázali se do finále probojovat. Zejména Radek Malčík v posledním letu nadělil svým "kolovým" soupeřům tak, že každý z nich klesal výsledkovou tabulkou s každou minutou, co Radek vytáčel nepatrný stoupák z 60 metrů nad plochou až daleko po větru - zatímco oni byli ve fázi přiblížení na přistání po opakovacím letu. Chybami v posledním kole se zcela promíchalo pořadí a naděje se propadly do hlubin starovního pole, zatímco umožnili vstup do bran finále i lidem, kteří pomalu rozebírali letadlo (a ne, že by měli špatné výsledky). Hold škrtačka je šktačka, a když je řádná, tak to se pak skáče pořadím hore dole.

Abych tedy déle nenapínal

Do finále postoupili 

  1. Malčík Petr
  2. Krátký Aleš
  3. Malčík Zdeněk
  4. Kubica Jan
  5. Vohralík Martin
  6. Petr Dušek

Předfinálová brambora tentokráte zůstala na Radka Malčíka, který si bratrsky vyměnil nepostupové místo se svým bratrem, který tam skončil na polanecké soutěži :)

Finále bylo hop nebo trop, buď to chytnete, nebo se špatně povede... Co jsem stihl sledovat, tak jediný vysmátý byl právě Petr, který si svým narozeninovým výkonem vysloužil první místo a to díky tomu, že ihned v motoru našel stoupák, hodil tam levou a šel s tím z výšky 58 metrů až do nevidim v 15. minutě. Honza Kubica se "upíchnul" nad stromořadím před zástavbou a ač nebyl v nijak závratné výšce ani jistém stoupáku, vydržel tam k údivu všech s minimálními změnami letové hladiny až do konce. Pozdeji se přiznal, že neměl na výběr, protože když se odtamtud hnul, aby našel něco lepšího, šel okamžitě k zemi, takže se jen taktak stihnul upíchnout zpátky. O ostatních jsem neměl moc potuchy a spíše jsem se věnoval sám sobě, neboť jsem začal kapat už okolo třetí minuty k zemi, což mě teda moc netěšilo. Naštěstí začali padat i ostatní a já začal odpočítávat lidi na zemi, zda to vyjde nebo ne. Slyším přistání a opakovačka. Kruci, zvažuji zda jít také opakovat okolo 4. minuty, ale říkám si, bude to nejisté... Točím tedy na poslední kolečko cca 8-10 metrů nad zemí a cítím jak dýchne "nula". Aleši musíš, vydrž do konce (to scházelo ještě 11 minut) a máš pohárek, tři už opakovali a tak stačí jen vydržet. Zaťal jsem prsty do kniplů, upřel pohled na letadlo a vší silou jsem žehlil tu blbou nulu co to jen šlo pár metrů nad zemí. Pomalu ale jistě stoupám, zatímco ze mě leje pot jak z fontány na náměstí v centru Olomouce (pozn. - autor článku je sice původem Severomoravák, ale jak vidno, jeho přesun do středních partíí Moravy se mu již dostává pod kůži :) :) PK). Div mi to nevytopilo vysílačku. Beznaděj začíná střídat optimizmus a skvělý pocit z životního vylítání nulky a záchrany se. Sám sobě si říkám, že i kdyby to nevyšlo, tak budu hrdý na svůj dnešní výkon. Naštěstí mě odvaha nepustila až do konce a to vám povím, luxusní pocit! Vylítat fakt "sračku" je báječné, rozhodně lepší než jen "padat z výšky" jak bylo zvykem ještě nedávno (to není rýpnutí do RCEK). 

Nakonec tedy zůstáváme jen 3  a pořadí je jasné

  1. Petr Malčík 
  2. Jan Kubica
  3. Aleš Krátký
  4. Petr Dušek
  5. Zdeněk Malčík
  6. Martin Vohralík

Pro mne to byla nejlepší soutěž za dlouhou dobu. Nemyslím tím výkonem (to taky samozřejmně), ale hlavně počasím, které bylo jako na objednávku pro RCEV.

Děkujeme organizátorům, bylo to super. Děkujeme počasí, bylo to super a taky děkujeme všem zúčastněnym, že létají s náma z "nížek", neboli "Véčka" ;)

Mimochodem ve stejnou dobu probíhalo MČR v RCEK, kde to rozmasakrovali po letecké stránce L. Novotný a S. Perkovič. Ti kluci by nám teda taky asi dali pokouřit, kdyby přijeli. Mno, nebudeme malovat raději čerty na zeď, ne? :)

Články od LMK Polanka (R.Barč) / Fotky, RCEX.CZ (J.Kubica) a LMKHORICE.CZ (P.Dušek). Fotky od Malčatýmu

Výsledky ZDE

Zobrazeno: 3976

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Ads Elite footer

Weby přátel

dnz

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám