Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, pořádané LMK Ikarus. Název je v tuto dobu trochu divný, ale je to tím, že soutěž byla v létě v kolizi s MČR F5J, a tak došlo k posunu termínu. Termín jsme záměrně posunuli na víkend kdy jsme měli plánovanou soutěž F5J, tak ať si usnadníme přípravy, a zajištění všeho potřebného. Spousta pilotů ještě při F5J létá i RCEV, tak si užijí krásný, letecký víkend, mysleli jsme si. Ale to bychom z plánování termínů našich soutěží na deštivé víkendy nemohli udělat tradici.

Takže v sobotu po příjezdu na plochu, kontrole meteoradaru, potvrzení si informace ohledně deště na celý den s věží na letišti Leoše Janáčka v Mošnově, všechny obvoláváme a posouváme termín na příští neděli. Jedeme domů a doufáme, že aspoň zítra se to na RCEV povede. Povedlo, po příjezdu na plochu v 7:00 teploměr ukazuje 5°C. Vítr je okolo 4m/s. Vystupujeme z auta a oblékáme si vše co jsme si na oblečení vzali s sebou. (Série fotek kdy se Martin obléká). Po vybudování zázemí se sjíždějí první účastníci. Všichni mají stejné pocity, a hledají vše na snížení vlivu studeného větru.

"Vše v jednom" naprosto přesně vystihuje druhou letošní soutěž RCEV na Dinu v Orlové. Kdo na tomto letišti někdy byl, ví, že to není jen obyčejné letiště, ale má v okolí vše, co chcete i nechcete u letiště mít :) Rovinku nad plochou, dolinku vedle letiště, nafoukávaný svah směrem po větru, vysoké stromy, od kterých se odráží termika, ale i zákeřné rotorové dolinky nebo éro-lapky (stromky a keře, které k sobě přichytí letadlo, jakmile se přiblíží :-D)

Pokud ještě do tohoto balíčku přidáte i ranní bezvětří a zimu, a odpolední smažení se na slunci s termickými i netermickými větry vanoucími na letišti a z toho plynoucí stoupáky široké, úzké i velmi rychle klesavé, dostanete prostě ono all-in-one řešení, které vás proklepne jako na žádném jiném letišti v ČR ;)

No a do třetice nesmíme zapomenout na organizátora, který to celé v podstatě organizuje "vše v jednom člověku", a to je Petr Koláska, který rok co rok zvládá neuvěřitelné množství úkonů, aby jsme si mohli zalétat. Sám poseká letiště, sám ho ráno v pět pohrabe, poté vybalí stan, aparaturu, přistávací pásky, výsledkový monitor, nastartuje centrálu, ohřeje vodu na párky a zapojí rychlovarnou konvici na kávu, sám zapisuje výsledky a nakonec i sám vyhraje ? Whoho ..

A jestli ještě někdo napíše, že je organizace soutěže v jejich klubu nereálná, dostane odemne přes obličej výškovkou mého letadla ! Stačí pouze chtít... a my všichni Petrovi velmi děkujeme, jsi masér !! 

Dobrý den všem čtenářům a čtenářkám.

Klub LMK Polanka pořádá soutěže už mnoho let. Nutno podotknout, že vždy s velkým přehledem, precizností, disciplínou, ale hlavně v dobré atmosféře. Proto na jejich soutěže tak rád jezdím. Aby to každým rokem bylo zajímavější, a byla nová motivace, vymýšlejí nové výzvy. Pro tento rok vymysleli seriál tří soutěží v kategorii RCEV, a ten kdo v celkovém součtu získá nejvíce bodů, obdrží zvláštní cenu a bude oceněn titulem „Polanecký nakládač“.

Už zase stejný první odstavec jako minule, proč? Pro připomenutí hlavní myšlenky třídílného seriálu Polaneckého nakládače. Radim nechal klasicky otevřít přihlášky, a tak využívám první možnost k přihlášení. Bude to týden po MČR RCEV, většina pilotů se této akce roku zúčastnila, budou všichni excelentně připraveni a bude to opět skvělá soutěž. Já se na MČR RCEV těšil celý rok, bohužel jsem tam být nemohl. Tak si aspoň užiji závěr tohoto seriálu, říkám si.

Dobrý den všem čtenářům a čtenářkám.

Klub LMK Polanka pořádá soutěže už mnoho let. Nutno podotknout, že vždy s velkým přehledem, precizností, disciplínou, ale hlavně v dobré atmosféře. Proto na jejich soutěže tak rád jezdím. Aby to každým rokem bylo zajímavější, a byla nová motivace, vymýšlejí nové výzvy. Pro tento rok vymysleli seriál tří soutěží v kategorii RCEV, a ten kdo v celkovém součtu získá nejvíce bodů, obdrží zvláštní cenu a bude oceněn titulem „Polanecký nakládač“.

První odstavec stejný jako minule, proč? Pro připomenutí hlavní myšlenky třídílného seriálu Polaneckého nakládače. Radim nechal klasicky otevřít přihlášky, a tak využívám první možnost k přihlášení. Těšíme se na druhý díl a na další cenné body. S napětím sleduji kdo se přihlásí, a kdo bude mít třeba dovolenou. Rivalita je rivalita. Den před uzavřením přihlášek je počet soutěžících 22. Gratuluji Radimovi za krásnou účast. To že konečné číslo bude 28 myslím nenapadlo nikoho. Na tuto kategorii je to nezvykle hodně. Díky všem, že tato kategorie zažívá opět vzestupnou tendenci zájmu.

Dobrý den všem čtenářům a čtenářkám.

Klub LMK Polanka pořádá soutěže už mnoho let. Nutno podotknout, že vždy s velkým přehledem, precizností, disciplínou, ale hlavně v dobré atmosféře. Proto na jejich soutěže tak rád jezdím. Aby to každým rokem bylo zajímavější, a byla nová motivace, vymýšlejí nové výzvy. Pro tento rok vymysleli seriál tří soutěží v kategorii RCEV, a ten kdo v celkovém součtu získá nejvíce bodů, obdrží zvláštní cenu a bude oceněn titulem „Polanecký nakládač“.

Týden před soutěží si procházím jména přihlášených, a říkám si, je to super, spousta kamarádů, spousta konkurence, bude to zase zajímavá soutěž. V propozicích se píše o startovném 100Kč, a občerstvení opět nikde. Ještě že se v RCEV může opakovat, a člověk si za tu 100 aspoň zalítá. ?

Po roce, jsem se opět zúčastnil poslední, úplně nejposlednější soutěže v kategorii RCEV - Zavíráku v Suché. Původně, jsem se chtěl z psaní článku vyvlíknout a nechat to na Honzovi Kubicovi, který připravuje reportáž + fota z každé soutěže, které se zúčastní a musím říct, že mu to jde velmi dobře a rád jeho reportáže na RCEX čtu. Bohužel, Ruda nechtěl slyšet o tom, že článek nebude a trval si na svém. A tak vzniklo několik řádků o sobotní soutěži.

Jak jsem psal v loni, v Suché se mi daří, místní modelářské letiště mám moc rád, i když zejména po mistrovství „velkých“ F5J se mnou asi spousta pilotů souhlasit nebude.
Sešlo se nás celkem 19, což je slušné číslo. Ráno nás přivítala modrá obloha, mírný vánek a vše nasvědčovalo tomu, že počasí vyjde stejně perfektně, jako před týdnem v Plzni, kde se konali termické hody.

Ráno po příjezdu, pozdrav se známými piloty a kamarády, trochu hecování a pro první nedočkavce začaly tréninkové lety. Vše nasvědčovalo tomu, že naletět v prvních kolech plný čas ze 150m, nebude až takový problém. Následoval nástup před soutěží, představení hlavního rozhodčího soutěže Jardy Imiolka , nečekaně Česká hymna, půšťaná na povel (Ruda musí mít vždy něco extra) a cca okolo půl desáté se šlo na start.

Tak a máme to za sebou, tím myslím poslední RCEV soutěž na Severní Moravě a Slezsku. Shodou náhod to byl i poslední letní den, ikdyž počasí si to rozmyslelo už v pátek a skrze celou Evropu se hnala gigantická tsunami vlna mající za následek ochlazení o deset stupňů, vítr, a neutuchající déšť. V nejednom kraji se potili nejen hasiči, ale i my u předpovědi počasí, zda soutěž vůbec proběhne. Trošku se daly poblémy tušit již od úterý, kdy jsme vyzvedával poháry a operativně řešil s Petrem Koláskou, zda soutěž nepřesunout na neděli, nebo ještě hůře úplně zrušit bez náhrady. Nakonec se ale všechny předpovědi posouvaly tím správným směrem a čím blíže bylo sobotě, tím rychleji se vlna posouvala směrem k sousedům na Slovensku a na Dinu by mohlo být létavo.

Sportovním vrcholem všech pilotů termických větroňů s elektrickým pohonem a rozpětím omezeným na 2,5 m se v roce 2018 stala soutěž na letišti v Trnávce. Soutěž pořádaná v malebném kraji na dohled od Lysé Hory, v kraji, jehož modelářská komunita se řadí k sudičkám, které měly ruku na kolébce při zrodu této národní kategorie. Vše odstartovala výzva trenéra Radka Novotného, které se chopil Kamil Kičmer z Ostravského LMK Ikarus. Kamil při organizaci mistrovství naplno zužitkoval své zkušenosti z civilního zaměstnání a vrhl se do organizace mistrovství ihned na začátku roku 2018. Nebyl v tom však sám. Zatímco úspěšně postupoval při vyjednávání sponzorů a propagaci soutěže, mohl se spolehnout na pomoc s veškerou přípravou od kolegů z klubu, Mirka Prašivky a Martina Vohralíka, a technikou pro rozlosování, vedení i vyhodnocení soutěže od kolegů z LMK Polanka – Radima Barče, Jardy Osoby.

No, jak začít ? Kdybych měl tento víkend shrnout do jednoho souvětí, bylo by to asi takto : Bylo to letově nejkratší, nejzběsilejší, nejdisciplinovanější, nejdeštivější a pro mě nejhorší mistrovstí České Republiky jaké jsem kdy zažil :) To ale nutně neznamená, že to nebylo super.

Znáte to, je léto, neskutečné vedro, všechno je totálně usché a žluté, prostě brutální masakr. Vy skoro rok do předu vymyslíte termín, všechno naprosto parádně připravíte, přihlásí se spoousta soutěžících, vše vypadá skvěle až na jeden malý detail, a tím je počasí. Ano, přesně to, co nemůžeme ovlivnit. Již týden do předu začali hlásit v médiích, že příjde v pátek studená vlna, bude pršet a ochladí se o cca 10 stupňů.

Mohli jste koukat na všechny možné meteoradary, ale předpověď byla neúprosná. Déšť, déšť a znova déšť. Celkem se ze 41 přihlášených odhlásil snad jen jeden člověk pokud se nepletu. Již od pátku se na letiště na Trnávce sjížděli první soutěžící i přes tuto nepěknout předpověď. V sobotu dorazil všichni zbývající již do deštivého rána, a za to bych chtěl nejen za sebe, ale určite i za organizátory poděkovat ! Je fajn, že jste to nevzdali a všichni jste přijeli :)

Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, opět na Trnávce.

Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, poháry, občerstvení, a vše potřebné.

Předpověď počasí na rozdíl od Polanky slibuje slušné počasí, a jak předpověď předpověděla, vyšlo to přesně. Slunečno vítr okolo 2m/s, okolo 11:00 zesílil na 3-4m/s, a u toho sluníčko pěkně opalovalo.

Jen s účastí soutěžících to bylo trochu horší než v Polance, přihlášených bylo 14 a po jedné omluvence od Petra Bořila, se nás nakonec sešlo 13.

Koordinace soutěže a obsluhy PC se ujal Jarda Osoba, a vše fungovalo na jedničku. Za což mu patří velký dík.