RCEV nebo F5J jsou pokaždé pořadatelsky skvěle zvládnuté, a jde vidět že Radim ředitelský bič v rukách svírá opravdu silně a práskání s ním je slyšet sakra daleko :) Samozřejmě to není jen o práskání, ale také o skvělé loajálnosti týmových kolegů, a prostě joooo, Polanka, to je jiná liga... Já jezdím do Polanky moc rád, vždy si tam dám pár skvělých letů, na které jsem hdrý, a pak si dám vždy dva poslední škrtací a jedu domu nasratý desátý ... stejný scénař jsem očekával i tentokráte. Dokonce jsme se s Radimem den předem domluvili, že mě nechá do třetího kola vést, a poté to můžu klasicky pohnojit. Ujednáno a odjíždím ráno na 60 vzdálené letiště. Samozřejmě jako správný a zapálený pilot si předem prověřím počasí, abcyh doma zvolil správný stroj, správné oblečení a správnou náladu. Jako jó, parkár se mi to už nepovedlo (minule kosa jak cip, předtím blbá nálada z počasí atd.). Tentokráte to ale bude špica, nemá foukat, a jestli, tak malá přeháňka okolo 13. hodiny.

Závodní sezóna stoupáků a klesáků o víkendu začala v celé ČR.

Na Moravě v Orlové RCEV, na Vysočině v Náměšti nad Oslavou RCEP a na severu Čech v Nové Pace RCEV.

Počasí posledních týdnů bylo slunečné a proto se tak nějak předpokládalo, že vydrží i na sobotu, ale vítr, který panoval v průběhu posledních dnů moc našim „obtloustlým“ 650g vážícím modelům nepřál. Pořadatel nakonec vše dohodl báječně, sluníčko i vítr objednal v přesné dávce. A tak všichni z Čech kdo tak nějak pravidelně objíždějí závodní cirkus a mají to v „dosahu“ se objevili na Packém letišti.

Poslední víkend v Dubnu byl tentokráte "velkým" víkendem pro malé letadla :) V datu 28.4.2018 se potkaly hned dvě soutěže kategorie RCEV. Jedna byla v Staré Pace a druhá o rovných 302 Km dále a to v Orlové. No a o te naší (Dino) si dnes popovídáme vážní čtenáři. Pamětníci si jistě pamatují, že loňské první dino bylo sice první, ale vlivem špatné konstalace hvězd nebylo vrchností uznáno jako oficiální akce, a tudíž vítězové tzv. utřeli. Rozuměj, přišli o své body do žebříčku. Tentokráte bylá cela situace o mnoho veselejší a tak se povedlo i včas přihlásit soutěž a body budou připsány, sláva :) K bodům ale daleko, začněme hezky popořádku. Týden předem objednáme poháry. Jako vždy vybíráme ty největší, nejblízkavější a ty co se nám nejvíce líbí. Štítky děláme samozřejmě i se jmény předem, neboť se nebudeme zdržovat když máme vysledky rozhodnuty předem :-D. 

Jak název napovídá, jednalo se o poslední soutěž letošního roku, v kategorii RCEV. Na soutěž jsem se těšil, mě osobně se modelářské letiště v Suché moc líbí a trochu místním modelářům závidím, krásnou asfaltovou plochu se zázemím. Navíc se mi v Suché letos dařilo.

Účast jsem odhadoval poměrně vysokou, včetně konkurence těch nejlepších pilotů, neboť předpověď počasí, byla již týden dopředu příznivá a trenér, v nedávném příspěvku, burcoval všechny borce, kteří ještě mohli změnit pořadí na špici žebříčku RCEV, k hojné účasti.

Nakonec se sešlo 20 pilotů, z toho 3 kusy z Hořického klubu. Já, Honza Kubica a náš předseda Petr Dušek.
Jak optimisticky vypadala předpověď, takové počasí skutečně bylo, na říjen paráda, ráno polojasno, téměř bezvětří, kolem 11 hod se vyjasnilo, začali jsme si užívat sluníčka a termiky, vítr do 2m/s. Podmínky pro létání s „malými“ ptáky, byly v porovnání s předchozí větrnou soutěží u nás v Hořicích, hodně dobré.

Ano, takhle nějak by šla jednou větou shrnout poslední letošní moravská soutěž RCEV na Dinu. Ovšem skutečnost byla mnohem barvitější, větrnější a polámanější :) Takže hezky popořádku. 

V Americe sice mají trable s hurikány, ale protože to přece nemůžou všechno pobrat sami, poslali část toho větříku i do střední Evropy. Aspoň tento pocit jsme získali hned po druhém kole soutěže. Když jsem ovšem přijel o půl 6 ráno stavět techniku a připravit plochu, nic tomu ještě nenasvědčovalo. Troška rosy, kosi zpívali a motýlci se vydávali za ranní snídaní. Že se nemůže žádná soutěž obejít bez nějakých zádrhelů jsem zjistil hned v zápětí, kdy jsem chtěl zapojit reprobedny k zesilovači a ne a ne najít ty správné kabely. Bodejť, když slastně pochrupkávali v úplně jiné bedně ve skladu. No nic, tak počkáme, až v sedm dojede Aleš, aby pohlídal už rozestavěné zázemí a projedu se těch 10km zpátky domů. Aleš přijel o půl osmé, takže jsem do té doby stačil zjistit, že mi chybí i část kabeláže k výsledkovému monitoru. Tak aspoň nemusím jet dvakrát.

Týden po vydařeném mistrovství ČR v Nové Pace se další RCEV soutěž odehrála tento víkend v Polance nad Odrou. Bohužel počasí slibovalo nízkou oblačnost, zimu, mrholení, 15 stupňů a slunce jsme neměli vidět celý den. Čím blíže jsme byli termínu akce, tím více to opravdu vypadalo na tento nepěkný scénář. Večer před akcí to bylo zcela jisté. Noc proprší, a pak bude hnusně, že by ani modeláře na letišně nevyhnal. Teda vyhnal, ale jen dvanáct. Čislo nevelké, ale hold nic nenaděláme. Já, ponaučen poslední soutěží jsem si vzal kraťasy, předraženou bagetu a KFL ORGNL z benzínky, a oba stroje (to abych měl dilema který vzít) a pro jistotu mikinu + bundu.

Dorazím na letiště, vyystoupím z auta, opět nastoupím a ihned se oblékám. Ono možná bylo +15, ale zároveň tak trošku foukalo a vítr měl teplotu tak -20, takže dohromady bylo +5 :-D sklidil jsem upřímné uznání za odvahu přijít v tomto letním outfitu na plochu a čekalo se na zahájení soutěže. Ani zimní ponožky moc nepomohly, a tak jsem vyfasoval luxusní montérky.

A máme za sebou další oficiální MČR, tentokráte v kategorii RCEV. Kategorie je to krutá, těžká, bezkompromisní, a jakýkoliv malé pochybení trestá bezezbytku tím nejkrutějším způsobem... Hehe, né, tak to není, RCEV je specifická, ale pohodová kategorie. A přesně v takovém duchu probíhalo i právě mistrovství pod vedením zkušeného Vladimíra Čermáka a kluků z Nové Paky. Za prvé je třeba jim vyřídit velké díky, protože vše bylo parádní. Za druhé, je moc fajn, že tato kategorie žije a soutězících se sešlo víc než dost.

Tentokráte se podařilo dokonale trefit termín, kde bylo docela "volno" srkze všechny potencionální kategorie. Také naprosto dokonalé vyšlo počasí. Týden před, nebo 50km vedle a už by to bylo opravdu na prd.

V sobotu 5.8. se v Chomutově konal další závod ze série RCEV a z důvodu vzdálenosti vyrážím v pátek odpoledne ve slušném vedru směr průmyslové centrum Krušných hor. Polovina republiky míří na dovolenou na jih a druha na moto do Brna takže cesta bez problémů ubíhá. Telefonicky burcuji náčelníka Radka Novotného, aby mi otevřel závoru a hned jsem vřele přivítán.
Vybaluji stan a stavím na krádce střiženou plochu letiště a vyčkávám až přijede nezmar Ivan Krajčovič který nevynechá snad žádnou soutěž a nezabrání mu v tom ani přimotaný prst v běžící sekačce. Prostě usilovně buší na vrata štěstěny dokud si nedá říct.

Hned jak dorazí začíná ta pravá pohoda, káva, bábovka, pokecáme, lítáme a je tma.
Jako ranní ptáče vstávám v cca 5:20 h a při pohledu na obzor lovím foťák, abych na skoro jasné obloze zachytil východ slunce nad Mostem.

Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, opět na Trnávce.
Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, pohárky, občerstvení, a vše potřebné. Předpověď počasí na rozdíl od Polanky dlouhodobě neslibovalo dobré počasí, ale co, říkám si, do soboty daleko a určitě to vyjde. Když jsem v pět ráno vstal, budily mně kapky na střešní okna, říkám si to přejde, v šest budím personál pro obsluhu občerstvení – můj syn a neteř, čímž jim děkuji. Koukají na mně jestli jsem se nezbláznil že venku prší a co tam jako budeme dělat, říkám za hodinu přestane, meteo-radar nelže.

Tak to už ale ta Polanka přehání ! Budeme s tím muset něco udělat, neboť takto to již dále kolegové nejde. Nejen, že jsme přizvali specialisty až od Práglu - kluci z Hořic / Podkrkonoší, ale dokonce jsme objednali i letecké počasí, což mělo Polanečáky doslova zmást, a znemožnit výhru. A co myslíte ? Zase je nikdo nedokázal porazit. Dokonce ani frakce Vratimov klubu LMK Ikarus tentokráte neměla šanci, ikdyž se Bob a Kamil snažili fakt hustě. Mno, co bych k tomu příběhu více řekl ? začněme popořadě.

V první části je třeba říci, že předpověd počasí slibovala dokonalé letecké podmínky, bezvětří , bezmračno, brutálně terminky, zkrátka ráj na zemi. To vše se tentokráte v Polance vyplnilo do poslední tečky. Po minulém nevlídném počasí to bylo fakt supr. Soutěžících 19, což je krásné číslo, 5 kol, bez finále, jedno škrátko. Spousta prostoru všude okolo z jedne strany lemováno vzrostlou řepkou, která přitahovala nejednoho soutěžícího.