Skoro se může zdát, že z Branských a Packých modelářů se stávají hrobníci kategorií, protože tento týden v sobotu odlétaly poslední MČR RCEK a před týdnem poslední MČR RCEJ kde konečně zaslouženě vyhrál Michal Jirásko, protože dlouhodobě patří k nejlépe přistávajícím pilotům startovního pole a pokud náhodou přistane špatně, tak je to evidentní chyba pomocníka.

Štěstěna se k němu stále obracela zády a stále ho nějak nemá ráda, ale k tomu až později.

Jak psal Milan v minulém článku, měl by něco o soutěži sepsat její vítěz. Od letošního mistra se toho asi nedočkáme, tak se o to pokusím já. Ale popořadě. 

Předpověď počasí na sobotu nebyla kdovíjak optimistická, poměrně silný vítr, zima - teploty max. 15 st. (holt už jsme si na ty vedra trochu zvykli a jsme zmlsaní) a oblačno až zataženo. Realita sobotního rána byla naštěstí v Pace o dost optimističtější (což rozhodně nebývá pravidlem, spíše naopak) – skoro jasno, slunce, sice zima (8 st.), ale vítr zas tak silný nebyl. Na ranní zahájení se sjelo celkem 18 soutěžících, tedy drtivá většina těch, kdo tuto kategorii létají. Po rozlosování (létalo se 6 kol po 3 rundách, bez finále) začala soutěž v 9.15 prvními lety. Přes sílící vítr (ve výsledkovce je uvedeno 5 m/s, ale řekl bych, že foukalo víc) dosahovala řada pilotů plných časů, motorovalo se ale poměrně vysoko – nikdo nechtěl riskovat v nejistém počasí zbytečné ztráty.

Na sobotu 10.5. byla předpověď poměrně větrná, něco kolem 5-6m/s plus poryvy, což se naprosto potvrdilo. Ještě že k tomu sem-tam přikouklo sluníčko. Zkušení pardálové tvrdili, že je to prd proti Hořicům, no ještě že jsem byl tou dobou pryč

Malinko jsem znervózněl, když se z 20 přihlášených pro silný vítr odhlásil zkušený Mirek Číp ještě po ranním tréninkovém letu. Odstartovalo nás tedy celkem 19, soutěž dokončilo 18, takže zas tak strašný to asi nebylo ;)

Co bylo ale hustý, tak to byly „splachovačky", tož skoro jak ty známé vsetínské...! Hned v prvním kole jsem si vybojoval pomálu škrtačku, stačilo mi rozhodnutí začí něco „tvořit", a byl jsem na zemi o minutu dřív, než bych si přál.

Výborně ten den zalítali hlavně Jirka Váňa, Martin Horák a mlaďas Štěpán Horák, který se dokonce probil i do finále. Jen škoda, že mají s tátou jen jeden vysílač dohromady, takže Štěpán do finále nenastoupil. Mám doma myslím jeden Modela T4AM27 i s přijímačem, tak ho zde zdarma Martinovi nabízím, a ten jeho vysílač v klidu může nechat napříště Štěpánovi... 

S dovolením Honzy Kubicy z webu RCEX.cz vám přinášíme fotoreportáž z MČR v kategorii RCEN. O této kategorii zde toho mnoho není, a právě proto je dobře, že se to zde objevuje :) Honzovi děkujeme, a vám přejeme příjemné čtení / koukaní nad postřehy z této akce.

Tak se zadařilo, a konečně se mi podařilo najít skulinku v rozvrhu a vydat se na RCEP, neboli "pevnou výšku" do Litovle, resp do Uničova. Neděle 20.5.2018 se stala tím velkým dnem, kdy jsem si mohl tedy konečně provnat F5J, RCEV a RCEP. No, protože jsem na pevné výšce nikdy nebyl, a od poslední soutěže uběhl taky nějaký čas, bylo třeba prozkoumat letový park, a pravidla. Vytáhl jsem F5J Storka, a dva RCEV Zeny, našel výškoměry, na webu RCEO.eu jsem našel pravidla (2015?), zjistil vypínací výšku (175m) a přepípal výškoměry na výškové vypnutí. Do této chvíle to byla pohoda, neboť se mi 175 metrů zdálo jako sakra vysoko, a na soutěži jsem do takové výšky nevyletěl ani nepamatuji. Dalším bonusem bylo, že se létá jen 7 minut v 10ti minutovém okně, říkám si "pohodáá", až jsem dorazil k bodu "rozpětí" kde se píše max.3 metry. Oj, koukám na předpověď počasí a smutně balím Storka zpět. Foukat má celý den, a velké letadlo by se fakt sakra hodilo. Nu což, balím malé letadlo, navíc jen "lehouše", neboť "tíhouš utrpěl na poslední RCEV na Dinu drobné oděrky a říkám si, že to nějak dopadne. Trošku mě zaráží, že tam velké nesmí, ale přeci jen to má být obdoba RCEV a tak to tak asi má být.

Je konec července a já zdárně prožil a přežil dovolenou. Hlásím Radkovi že su doma a že můžeme začít s přípravou naší letní soutěže. Jako obvykle se dozvídám, že vše podstatný už je domluvený a zajištěný. Louka s majitelem, který vyhnal krtky a hezky ju pro nás opět posekal, lavice a přístřešky od Města. Radek je prostě kouzelník, a mě nezbejvá než se pochválit, jak mě to organizování pěkně jde :)

Je čas aktivovat časoměřiče. Tradičně tuhle nevděčnou práci odskáčou moji dva synci, doplněni synkem od Radka a kolegou Přemkem. Ten už přes rok slibuje, že začne soutěžně lítat. Jelikož ale pořád nic, tak zas bude měřit. Pozvánky sem rozeslal ještě před dovolenou, co nám to ještě sakra chybí?........ Jo, soutěžící!! Koukám do přihlášek a zatím to vypadá, že soutěž to bude doslova klubová.

V sobotu 3. září se několik nadšených nostalgiků dostavilo na Brdské letiště ve Staré Pace. Konalo se zde MČR kategorie RCEJ a i když bylo definitivně poslední této kategorie, pro mě jako ředitele soutěže to byla letos asi nejlepší soutěž.

Pravda každý bude hned namítat, že je to soutěž o padání ze 300 metrů a ještě v 5 soutěžících... ale! bylo nás 11 a o tom jak je tato kategorie (ne)férová nikomu nešlo. Počasí nám přálo a tak jsme si všichni dobře zalítali.

Nejen zde ve fóru, ale i na rceo.eu a dalších místech se delší dobu objevovaly nápady na kategorii, kde by se modely vypínaly všechny ve stejné výšce. Myšlenka je to na jednu stranu zajímavá, nicméně v omezeném počtu soutěžících a zároveň velkému počtu kategorií si nejsem jistý životností této myšlenky. Abych jen tak obecně "neplácal hlouposti", rozhodl jsem se vyzkoušet RCEP osobně. Podobná kategorie je i RCVEM, tu jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. 

První RCEP, na které jsem se mohl dostat bylo 31.7.2016 na letišti v Příboru. Nevěděl jsem, co od toho čekat a vlastně si ani nebyl jistý, jaké si vzít letadlo (RCEO ? RCEV ? F5J ?). Nakonec jsem zvolil RCEV model, neboť byl zrovna po ruce, a předpověď předpokládala vítr až v poledních hodinách. Ráno jsem tedy dorazil na letiště. Počasí parádní, krásné mráčky, slunce pálí, a aut fakt požehnaně. Říkal jsem si, že bude dost velká účast. Nakonec se sjelo 16 pilotů, všichni s "malými" letadly. Jen Miro Rišo létal s F5J strojem.

Jak soutěžní praxe ukázala, RESky nejsou jen kategorií pro vstup začátečníků a mládeže do soutěží, ale také pro vstup nekušených pořadatelů do světa složitějších soutěží. Proto jsem se rozhodl posbírat rady a poznámky od různých autorů, které se ke mně dostaly a zaznamenat si je pro případ, že by se vyskytl nějaký problém. Možná, že se budou hodit i vám.

Co se týče SORGu:
– rozlosování dělat až na místě těsně před soutěží, protože přemisťování, přidávání a ubírání soutěžících je problematické. Po rozlosování vždy pečlivě zkontrolovat, zda jsou v každém kole nalosováni všichní závodníci. Pokud je něco špatně, rozlosování je třeba zopakovat a to třeba i několikrát až je výsledek správný. (A to byla právě moje chyba, že jsem si nevšiml chyby v rozlosování. Pak mi ve 3. a 4.kole chyběl nalosovaný vždy jeden závodník a musel jsem to přepočítávat ručně.)

1. Sežeň si vhodnou gumu. Nechci Tě odrazovat od pokusů objevit nový světadíl, ale pokud chceš ušetřit čas a neprocházet slepé uličky, které mimochodem za Tebe již prochodili jiní, kup žlutou gumu od Seta Modelltechnik. Buď přes KLeM SMČR nebo přímo od Seta Modelltechnik či od Zeller Modelbau. Přeměř ji a zkrať na délku 15 metrů. Více v článku níže :)