Komise začala pracovat pod mým vedením po únorové konferenci KLeM. Na základě dlouholetých zkušeností z práce v subkomisi CIAM FAI a komisi KLeM jsem nemohl jinak, než zavést pracovní postupy, které úspěšně fungují v obou orgánech a odpovídají i Vnitřnímu ustanovení KLeM.

Ve stručnosti:

Komise pracuje tak, že o námětech, přijatých návrzích atd. se diskutuje. Definitivní rozhodnutí se přijme hlasováním členů komise. Návrhy z komise se předkládají předsednictvu, které má jako jediný orgán právo na přijetí konečného rozhodnutí. Představy, že některý člen komise by mohl o své vůli cokoliv změnit, jsou zcela nereálné.

Už to vypadá jako letadlo :)

Po kompletaci křídla nastala taková menší stavitelská mezihra, protože se čekalo na dodání gondoly (byť byla hotová docela rychle, za 3 týdny od objednání byla doma). Ovšem na zahálení nebyl čas, bylo potřeba dokončit náhony všech kormidel křídla, a také celou tu bandu křidélek a klapek naučit správně spolupracovat. Ještě že software mého Taranisu - OpenTX platforma - dovoluje téměř jakékoliv zhovadilé nápady, jak a co do čeho namixovat. Asi i díky tomu jsem se během programování 6-servového křídla nestal pacientem opavského sanatoria a během dvou večerů se odtoková hrana chovala k mé plné spokojenosti. Finálně se samozřejmě bude ladit až za letu. Samzřejmostí jsou plnohodnotné letové režimy, mezi kterými jsou patřičná zpomalení, aby se to ve vzduchu necukalo jak sousedovic koza na pastvě :). A poměrně šikovná věc jsou i globální proměnné, kdy nastavením jedné hodnoty ovlivňujete celou sadu nastavení, která se k této hodnotě odkazují. Pro zálety a ladění letadla k nezaplacení ;) Pokud máte zájem aspoň kouknout, jak vypadá takové základní naprogramování 9-kanálového větroně, tak nalevo je screenshot z PC aplikace. Přes první hrůzostrašný vzhled je otázka 2 večerů se v tom zorientovat a začít řádit ve velkém :) Ale dost recenzí softwaru, od toho tady nejsme :) Zpátky k našemu letadlu. Vnější křidélka fungují naprosto klasicky, s diferenciací výchylek, a v případě butterfly (na plynovém kniplu) se vyklápí shodně nahoru. Klapky (vnitřní kormidla u kořene křídla) nepatrně reagují na pohyb křidélek (+ - 1,5 mm), ale slouží hlavně jako brzdy a pro změnu profilu v letových režimech. Vnitřní křidélka (tedy ta dvojice uprostřed mezi klapkami a křidélky) jsou tak něco mezi - mají výchylky menší než vnější křidélka (cca. 50-60%), ale při aktivaci butterfly se vyklápí rovněž dolů a pomáhají brzdit - přitom ale stále reagují i na povely křidélkového kniplu. Celá odtoková hrana poté "chodí" nahoru (pro přeskok) a dolů (termika), s tím, že tyto výchylky letových režimů jsou nejvýraznější na klapkách a postupně se zmenšují směrem ke špičkám křídel. 

Od posledního dílu seriálu o stavbě F5J uplynul opět nějaký ten pátek, a tak práce zase o kousek poskočily. Na křídle byla dokončena náběžná hrana wingletů, z 1mm letecké překližky podlepené 5mm balsou byly vyřezány a zalepeny rámečky na serva a pro rozvod kabelů byly do křídla vlepeny průhledné trubice (umotané ze 2 vrstev lepicí pásky na kovovém trnu - 1 vrstva lepidlem nahoru, druhá lepidlem dolů). Winglety a uši byly napevno slepeny a do rozebíratelného spoje střed-ucho byly přidány uhlíkové středící kolíky k nábežné a odtokové hraně. 

Křídlo bylo podle plánu potaženo průhledným červeným Oracoverem - až na černé špičky. Použitím průhlené varianty je dosaženo optimální hmotnosti potahu, červená barva by zase měla zajistit slušnou viditelnost a ty černé konce jsou tam opět kvůli zlepšení viditelnosti kontur letadla. Závěsy kormidel na křídle jsou provedeny páskou 3M Scotch Crystal Tape, která se už dříve osvědčila jako jedno z nejlepších řešení nejen pro závěsy, ale také pro výrobu zavětrování - to ostatně přijde na řadu později. Křídlo je tím pádem až na osazení prakticky hotové a nastal čas věnovat se ocasu :) Ne tomu svému, pánové, tady se staví jen letadlo ;)

Po malé odmlce je tady další díl "veřejné" stavby F5J-čka. Pravda, odmlka byla pouze publikační, v dílně se stále tvoří a křídlo roste jako z vody :) Občas už žertem při pohledu na klesající teploměr konstatuji, že jestli to tak půjde dál, budu muset to křídlo dobře schovat před majiteli kotlů na tuhá paliva.... je na něm totiž už tolik uhlíku, že by se mohl někdo rozhodnout s ním výhodně přitopit :) 

Tři metry šedesát uhlí a dřeva :) ...

Stavba mezitím pokročila natolik, že je již možno sestavit nahrubo celé křídlo. Je ho tedy pořádný kus :) - a to je ještě rozpětí 3,64m poměrně katolické, kam je do 4 metrů :) Po položení celého křídla na váhu se objevilo číslo 533 - zatím samozřejmě bez potahu, nábežné hrany wingletů a vybavení. Na potah je v plánu červený transparentní Oracover s váhou 54g/m2, takže při ploše křídla 76 dm2 bude potah vážit cca. 82g (0,76x2x54). Uvažovaná serva Savöx SH-0256 a SH-0255MG cca. 16g/kus, do posledních křidélek nejspíš Dymond D60, nějaká ta bižuterie... sečteno a podtrženo by se kompletní letuschopné křídlo nemělo dostat přes celkovou váhu 800g. Trup s vybavením se dá zvládnout okolo 600g, takže hranice 1300g letové váhy možná nebude až takové sci-fi ;) Plošené zatížení by se tak pohybovalo někde okolo hodnoty 17g/dm2. Tak jako tak -  víc jak kilo a půl to evidentně mít nebude.

Tak a prvú súťaž mimo územia Moravy máme úspešne za sebou. Aj keď.
Pri príchode nás privítalo síce bezveterné a bezdaždivé počasie ale zato nás plnou otvorenou náručou privítala pani hmla.
No nazývať to hmlou by bolo asi mierne prirovnanie ale skorej to bolo ako jednoliate mliečny opar. Dohľadnosť cca 50m. A tak sa čakalo kým slnko trochu prehreje okolie aby hmla ustúpila.

Máme tady nový týden a stavba F5J větroně se dostala z fáze projekční do fáze stavební. I když tedy vývoj probíhá i tak trochu za pochodu při stavbě. Možná už by jej šlo pomalu nazývat F5J hybridním speciálem :), protože po zveřejnění prvního dílu se strhla taková lavina příspěvků a nápadů (mimochodem za všechny moc děkuji), jak to či ono udělat lépe, že zamýšlená konstrukce dostala zcela nový směr.

Změna je život :)

Stejně jako v Hrabalovském díle nastává doba zkracování, tak v dílně a před obrazovkou s plány letadla nastala doba odlehčování. Oproti původnímu plánu se nově pozornost upnula na stlačení váhy celého letadla na minimum.

Přiznám se, že s organizátory Přáslavických soutěží se "tak trochu" znám a tak moc dobře vím, že uspořádat pořádnou dvousoutěž v super kvalitě je fakt spousta práce, kterou tam organizační tým okolo Zdendy Malčíka každoročně nechá... O to více mne těší, jak se investice vložené do přípravy promítnou do celkového výsledku a dojmů ze soutěže v té nejlepší možné podobě.

Přípravné práce začínaly již několik týdnů před samotnou akci. Prvním problémem bylo to, že letiště v Přáslavicích bylo tento rok z obou stran obrostlé 2,5 metrovou kukuřicí a tak se začaly hledat v okolí vyhovující plochy. Podařilo se a tak místo - pro pořadatele jistě jednoduššího - "zrušeno" jsme si mohli bytelně zalítat a užít si dokonalý víkend s F5J a RCEV plný luxusních výkonů. Takže ještě jednou - děkujeme :)

Když se přiblížil se víkend s velkým "V", který začal pro ty nejnedočkavější již v pátek, nesetkali jsme se tedy na tradičním letišti v Přáslavicích, ale na cca 20 minut vzdáleném letišti v Dubu nad Moravou (čímž děkujeme místnímu klubu za umožnění této akce). Vybudovalo se zázemí, postavily stany, zaparkovaly karavany, přišpendlily přistávací body, vytyčily safety zóny a určil se krutý a nekompromisní super-rozhodčí (mimochodem - šel po mě jak slepice po flusu). Ti nejskalnější letci dokonce již proháněli své stroje po obloze jak nadmuté kozy... Večer, v pozadí s místním krásně nasvíceným kostelem, probíhala diskuse nad vším možným i nemožným, chutným, dobrým i tekutým :).

Soutěžní sezóna je pomalu a jistě za námi, a tak jsme se s Alešem Krátkým rozhodli, že sekci článků nenecháme zahálet a lehce ji na zimu oživíme jednou malou reality show :) Stavbou termického větroně kategorie F5J téměř v přímém přenosu... 

Trocha omáčky na úvod ;)

F5J je bezesporu královskou kategorií mezi elektrovětroni. Největší letadla, nejlepší piloti, nejprestižnější soutěže. A i když existuje její mladší, menší, jednodušší a "ekonomičtější" národní sestra RCEV, případně další elektrovětroňářské kategorie, přeci jen - kdo by si rád nezalétal s "velkým ptákem", že... Má to ovšem jednu zásadní podmínku - vlastnit vhodné letadlo. Byť není vyloženě nutnost mít v letovém parku čtyřmetrový F5J speciál, létat se dá tahle kategorie i s "malou" 2,5 metrovkou, tak F5J závodům a špičce vládnou právě kompozitové speciály s rozpětím nad 3,5m, jejichž cena je na první pohled občas docela hrozivá (i když dají se najít i světlejší výjimky). Přívětivější variantou (pro konto pilota) jsou modely stavěné na principu "balsa a polyš", tedy obvykle XPS jádro potažené balsou. Ovšem stále se bavíme o ceně okolo 9t Kč za holý model u těch nejlevnějších a ne všichni piloti mají tuto konstrukci v oblibě. A i když existují i komerčně vyráběné modely "klasické" konstukce (tedy žebra a potah, nejčastěji folie), finančně si příliš nepolepšíme - výjimkou není cena přesahující 20t Kč za takový model - bez vybavení, samozřejmě;) Takže vláda kompozitů je při zvážení poměru cena/výkon/odolnost docela pochopitelná. Tak jako tak se investicím v řádech desítek tisíc nevyhnete.

Existuje ovšem ještě jedna varianta, jak k modelu pro F5J kategorii přijít - postavit ho.

Začlo mi to v pátek, dovezl jsem na letiště zesík, bedny a tiskárnu. Cestou jsem ještě nabral benzín do centrály, nakoupil 2,5kg Obamovo klobásy s chlebem, a materiál byl připraven.

Na letišti jsem pak ještě večer s Rendou nafixovali (bacha, né nafixlovali…) měřící pásma dle F5J/RCEV a bylo hotovo.

Počasí pak v sobotu už od rána bylo dle objednávky – naprosto fantastický, termiky snad i víc než potřeba :) Nakonec bylo 15 pilotů a na malou místní soutěž tohle nepamatuju dlouho ani z plechovek ani z káček. Shrnuto – RCEV se líbí, a lidi přijedou, takže dobrý.

V prvním kole nás chytla komplikace se zvukem z počítače, pořád se program kousal. Naštěstí si Vlasta Kocourek všimnul, že antivirák ESET se furt točí naprázdno a hledá síť, a to užralo pěkně z výkonu procesoru. Takže pomohlo vypnutí antiviráku, a od toho momentu bylo všechno OK.

Přiznám se, že jsem zaměřený spíše na ty "těžší" kategorie než je RCEO, ale po absolvování MČR RCEO musím trošku sebekriticky přiznat, že ta kategorie zase taková snadná není, jak se zdá. Předem je třeba říci, že jsem se na tuto soutěž rozhodl jet na poslední chvíli, kdy jsem zvažoval nad F5J v rakouském Oberpullendorfu, nebo právě nedalekým MČR v kategorii RCEO. Nakonec vyhrála zvědavost, i troška lenosti a jelo se kousek za Olomouc, konkrétně do Dětřichova poblíž Uničova. Chvíli po osmé hodině ranní jsem dorazil na letiště místního leteckého klubu a aut už tam byla pěkná řada, rozhodně více než na klasickém závodu RCEV nebo RCEK. Bylo tam totiž nakonec celkem 34 pilotů, což je opravdu pěkné číslo!