SAMBA CUP F5J, MČR s mezinárodní účastí, 15. – 16. 6. 2019

Kategorie: F5J Zveřejněno: neděle 23. červen 2019 20:03 Napsal Aleš Krátký

Pokrok nezastavíš! Když členové týmu Samba model, dlouholeté světové stálice mezi výrobci kompozitových modelů RC větroňů, loni tradičně uzavírali „Samba Cupem“ větroňářskou sezónu F3J, věděli, že sezónou 2018 u nás končí éra „větroňů na navijáku“. Modeláři mající v oblibě termické větroně si směr své cesty již vybrali a k jejich postupnému přechodu na elektrovětroně F5J šlo letos už jen konstatovat „dokonáno jest“…

Samba Cup tak měl letos několik premiér: tradiční podzimní termín byl vystřídán červnovým, poprvé uskutečnil jako soutěž elektrovětroňů F5J, a hned jako mistrovství ČR! Co zůstalo, byla úzká spolupráce s obcí Sebranice (do zapůjčeného stanu se vešli všichni soutěžící i s rodinami), profesionalita rodinného týmu Vostřelů (bufet s nápoji, obří gril i výdej stravy, Jarda s Vlastou při tom dokázali nejen soutěž organizovat, ale i úspěšně létat …), i tradiční pomoc od LMK Česká Třebová (výpočetní středisko a časomíra).

Na mistrovství se prostřednictvím elektronické registrace na www.stoupak.cz přihlásilo přes 100 pilotů. Finální registrací nakonec prošlo 93 soutěžících, kteří byli pro 8 kol základní části soutěže rozlosováni po 7 skupinách na 14 startovišť. „Klubové letiště“ Sambamodel se nachází na krásném, nad okolní krajinou strategicky vyvýšeném místě. I když se jedná o celkem plochou louku, projevuje se zde již vzhledem k počtu 14 startovišť „zakřivení Země“. Aby bylo možné kontrolovat i nejvzdálenější přistávací body, bylo mé stanoviště startéra s časoměrnými hodinami umístěno na vyvýšeném pódiu z valníku na brambory – ovšem s kobercem, se schůdky, zábradlím a dalšími vymoženostmi.

Když jsem na letiště u Poličky v pátek v poledne dorazil, bylo zázemí pro celou soutěž již hotové a první dva dorazivší závodníci, Standa Perkovič s Tomášem Hrubým, již trénovali. Většina ostatních stihla na místo dorazit a zakempovat v pátek do večera. Počasí bylo po celé páteční odpoledne nádherné. Sobotní ráno nás však všechny zastihlo vtíravou otázkou: Jsou kolíky tvého stanu zatlučeny opravdu dobře? A když jsme vyrazili konstrukce přeci jen trochu lépe ukotvit, utíkali kolem nás po zemi ptáci (a někteří prý přitom drželi pod křídlem cihlu, aby je vítr neodfoukl). Úvodní nástup probíhal již za větru, který bral řediteli soutěže, Jardovi Vostřelovi, slova od úst. Kromě českých pilotů bylo soutěžní pole plné zvučných jmen z opravdu dalekého zahraničí – Jo Grini (Norsko), Timo Drust (Německo), Ali Khani (USA), i od kamarádů ze Slovenska a Polska. Závodníky k účasti na soutěži nalákal nejen její statut Mistrovství České republiky, ale i premiéra nového stroje od Samba model – Prestige 2 PK a velmi bohatá tombola (hlavní cenou byl model PIKE, následovaný RC soupravami JR, RC házedlem, servy a elektromotory nejrůznějších značek a množstvím materiálů k laminování).

Start prvé skupiny potvrdil několik předpokladů: lehké speciály zůstaly ve stanech a do vzduchu šly „bitevníky“ (někdy přímo staré větroně F3J, přestavěné na elektropohon) s hmotností od 2 kg. Do jindy osvědčené taktiky hledání termiky „po větru“ nikdo nešel (všichni startovali co nejvýše a co nejdále proti větru) a přistání z 200 m za necelé 3 minuty rozhodně nebyl výsledek na škrtání. Dokonce ani hromadný start do úvodního tónu pracovního času se nekonal a mnoho závodníků dokázalo i téměř o minutu pozdržet svůj start, aby podle letu soupeřů odhadli, kde bude vzduch lepší. Strategie byly pouze dvě. Doporučenou variantou místních byl let nad les vpravo s využitím utržení termiky o jeho hranu, nebo let vlevo do volného prostoru za letiště aeroklubu Polička. Že se za těchto podmínek někdo „ťukne“ bylo pravděpodobné. Hned v prvém kole se to podařilo několikrát. Opravu Tomáše Brunera se podařilo ještě vměstnat na volné startoviště, ale pro Jaroslawa Grzesicu se musela nalosovat opravná skupina. A zatímco v řádné závěrečné skupině prvého kola již dokonce někteří dokázali v termice kroužit a 3 piloti dokonce vydrželi ve vzduchu až do konce pracovního času, byl let opravné skupiny opravdu krátký a 1000 bodů šlo získat za pouhé cca 3 minuty ve vzduchu …

Hned druhé kolo začalo smolně pro Frantu Holešínského – při společném startu „v jedné lajně“ směr letiště aeroklubu se zadíval na jiný model a ještě dobrých 20 s po doznění rány modelu do země dále řídil v přesvědčení, že v troskách neskončil jeho model. O tom, že na ploše musí být každý stále ve střehu se v druhém kole přesvědčili Martin Rajšner s Pavel Höferem, když je oba přikrčené nad přistávacím bodem zasáhlo (naštěstí bez újmy na zdraví) křídlo modelu mířícího na sousední bod. Nejmenší startovní výšku, ale i nejkratší let (a s „nejnižším možným“ bodovým hodnocením) zapsal Mirek Prašivka v závěrečné skupině 2. kola. Po defektu listu „vycestoval“ elektromotor i s přepážkou z trupu Mirkova modelu. Pilot však dokázal bravurně bez dalšího poškození s modelem přistát, a motor i s přepážkou zpět pro další soutěž zalepit.

Sobotní oběd rozpůlil třetí kolo a posilnění piloti nacházejí společně se sílící termikou i odvahu v ní s větrem kroužit. Daří se to však jen ve velkých výškách a několik odvážlivců, kteří po nízkém startu zamířili po větru na konec letiště nad hromadu hnoje, se nakonec i po letišti prošlo. Po třetí hodině začal konečně ustávat vítr, kolem celého letiště se začaly tvořit „termické mráčky“. Bohužel se jimi obloha do hodiny zcela zatáhla, a krátce po čtvrté hodině byla kvůli dešti vyhlášena přestávka. Modelářští patroni nám však byli nakloněni, takže i když okolo letiště zůstalo zataženo, nad plochou déšť ustal a začalo pálit slunce. I přes občasné zahřmění v dáli se začalo létat a soutěž začala mít klasické rysy F5J: hromadný start současně s počátkem pracovního času, startovní výšky do 100 m, kroužení v bublinkách nízko nad zemí a hromadné přistávání na konec pracovního času. Sobotní soutěžní lety skončily v 19.00 hod. – s téměř ukončeným šestým kolem. Pak už následovala jen pohoda – uzená krkovice z grilu na večeři a především: TOMBOLA!

Nedělení ráno nevěstilo nic dobrého. V okolních obcích mlha, na letišti prší (pořadatelský stan byl v tuto chvíli opravdu fajn) a oblohu zahalená do nízké oblačnosti. Ta se ukázala osudnou pro Tomáše Brunera, který při tréninkovém startu vlétl do mraků. V této situaci ještě s běžícím motorem ostřeji potlačil a … nosník křídla rozjetého „lehouše“ nevydržel. Pilot však dokázal s uchem „složeným k centroplánu“ přistát bez dalšího poškození. Předpověď počasí na neděli a snímky aktuální situace z meteoradarů přinášejí prvé strategické rozhodnutí organizátorů: dolétáme 6. kolo, tím ukončíme základní část soutěže a rychle, než přijde průtrž mračen odletíme finále. Protože se otočil vítr, začaly nedělní lety změnou směru startů a přistání. Zbývající dvě skupiny šestého kola byly rychle dolétané, nastoupilo výpočetní středisko, aplikace jednoho škrtacího letu a představení 14 finalistů. Z prvého místa se do finále kvalifikoval L. Pospíšil, následovaný: T. Brunerem, J. Leinerem,P. Höferem, J. Grini, M. Čípem, M. Chalupníkem, P. Šnyrychem, M. Rajšnerem, P. Feiglem, B. Majerčíkem, Š. Térem, J. Duchaněm a T. Drustem. O titul mistra ČR tak ve finále bojovalo 10 pilotů. Zbývající zahraniční účastníci pak bojovali o vítězství v Samba Cupu. Překvapením soutěže byla neúčast „Malča teamu“ ve finále.

Prvý finálový let nezačal dobře pro Mirka Čípa – díky technické závadě na pohonu (uvolněný pastorek převodovky?) začal svůj let ve velmi malé výšce a přistál již po dvou minutách. Stejně tak prvý finálový let neskončil dobře pro Timo Drusta, který přistál po marném čekání na termiku ve velké vzdálenosti po větru u letiště aeroklubu. Model mu musel být přivezen vozem pořadatelů. Jednoduchou taktiku nasadil Honza Leiner – start proti větru na levou stranu, vysoko nad Sebranice. Patnácti minutový limit dokázal nalétat jen on a Jo Grini. Těsně za nimi (let 14:15 min.) se držel Štěpán Tér, ostatní finalisté dostávali „naděleno“. Krátce po jedenácté šlo do vzduchu druhé finálové kolo. Startovní pole se rozdělilo do dvou skupin – prvá se vydala po větru nad Poličku, druhá, která sledovala Honzu Leinera, proti větru nad Sebranice. Od Sebranic mezitím vítr přinášel tmavé mraky s deštěm a vzduch se ochladil tak, že jsem se rychle oblékal do teplé bundy. Druhé finálové kolo vyhrál Timo Drust, kterému dovezli model těsně před startem. Do patnácté minuty pracovního času však spolu s ním (a tedy s minimálním bodovým odstupem) zůstalo ve vzduchu ještě pět dalších borců. Důležité pro další vývoj soutěže bylo, že mezi nimi byl i Honza Leiner. Třetí finálové kolo jsem odstartoval s předzvěstí blížícího se deště bez zbytečných prodlení. Bohužel příroda byla rychlejší. Poté, co modely poloviny startovního pole zmizely po startu v nízké oblačnosti, jsem nechal všechny piloty předčasně přistát. A když v této situaci začaly do celt bubnovat prvé kapky deště, rozhodla jury třetí finálové kolo zrušit a výsledky vyhlásit na základě dvou již odlétaných.

Mistrem ČR v kategorii F5J pro rok 2019, a současně vítězem Samba Cupu se tak stal Jan Leiner! O další místa na stupních vítězů se v mezinárodním Samba Cupu podělili druhý Jo Grini a třetí Štěpán Tér. V rámci MČR pak vítěze Jana Leinera a druhého Štěpána Téra doplnil na stupních vítězů Pavel Höfer. Kvízová otázka na závěr: s jakým modelem letos zvítězil Jan Leiner? Nápověda: při fotografování padaly poznámky o zařazení Honzy do soutěže historiků:)

Vašek Jeništa, startér

Video ze soutěže: https://youtu.be/HVHhRHI82W8

 Výsledky zde

 

Zobrazeno: 551

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Ads Elite footer

Weby přátel

dnz

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám