Nenechte se zmást nadpisem, myslím to samozřejmně v dobrém jak je u mne zvykem :) Jak se již stalo tradicí, poslední květnový víkend se pořádá soutěž na letišti v Polance nad Odrou. Zvykem je také kvalitní organizace pod neúprosnou taktovkou Radima Barče a také pro mnohé těžce čitelné letiště, resp. termicko-větrné podmínky panující na něm. Samozřejmně to není problém Polaneckých, ale spíše vybraných soutěžících. Bavme se klidně konkrétně o mě. Do Polanky to mám kousek, líbí se mi tam, jsou tam kamarádi, ale z nějakého mi neznámého důvodu tam nikdy nejsou přítomny mé dobré výkony. Tentokráte to vypadalo na stejnou mizérii jako pokaždé, nebo dokonce ještě větší "díky" větru, který zcela netradičně foukal z opačné strany a tak se nedala využívat oblíbená nafukovaná strana se stromy.

Vloni na konci září jsem po naší soutěži psal o vydařené tečce za sezónou F5J, snad se dá teď napsat, že o uplynulém víkendu jsme na to navázali ve stejném duchu. Shrnu to jenom krátce v řadě postřehů, mezi kterými se snad občas najde souvislost.

Startovní pole – v sobotu ráno se registrovalo 37 soutěžících ze 4 zemí, není to špatné, ale neskromně se přiznám, že jsem čekal víc. Letěli jsme na osmi startovištích sedm základních kol a následně tři finále pro 11 nejlepších. Na začátku soutěže nás zvláštní závadou trochu potrápil sw SORG, ale o tom napíšu více jinam.

Počasí – nejvíce jsem věřil předpovědnímu modelu na Medardovi a vyšlo to téměř do puntíku, vydatný déšť v pátek večer, zatažená obloha v sobotu ráno, kterou postupně proráželo slunce a nakonec odpoledne v pátém kole spadlo z přicházející oblačnosti jen několik kapek. Přitom pohled na radar byl v té chvíli děsivý, celá republika strakatá modro zelená a nám se to všechno nějakým zázrakem vyhýbalo. Krátká přeháňka večer už byla mimo soutěž a k ní ještě nádherná dvojitá duha...

V neděli ráno nás čekala nízká oblačnost, kvůli které jsme o půl hodiny odložili start. První starty ještě atakovaly základnu mraků, ale brzy slunce zvítězilo a pokračovali jsme už pod téměř jasnou oblohou, lemovanou krásnou termickou oblačností. Vítr, nebo spíš vánek, po celou dobu soutěže variábl s převládajícím směrem od jihozápadu.

Na sobotu 10.5. byla předpověď poměrně větrná, něco kolem 5-6m/s plus poryvy, což se naprosto potvrdilo. Ještě že k tomu sem-tam přikouklo sluníčko. Zkušení pardálové tvrdili, že je to prd proti Hořicům, no ještě že jsem byl tou dobou pryč

Malinko jsem znervózněl, když se z 20 přihlášených pro silný vítr odhlásil zkušený Mirek Číp ještě po ranním tréninkovém letu. Odstartovalo nás tedy celkem 19, soutěž dokončilo 18, takže zas tak strašný to asi nebylo ;)

Co bylo ale hustý, tak to byly „splachovačky", tož skoro jak ty známé vsetínské...! Hned v prvním kole jsem si vybojoval pomálu škrtačku, stačilo mi rozhodnutí začí něco „tvořit", a byl jsem na zemi o minutu dřív, než bych si přál.

Výborně ten den zalítali hlavně Jirka Váňa, Martin Horák a mlaďas Štěpán Horák, který se dokonce probil i do finále. Jen škoda, že mají s tátou jen jeden vysílač dohromady, takže Štěpán do finále nenastoupil. Mám doma myslím jeden Modela T4AM27 i s přijímačem, tak ho zde zdarma Martinovi nabízím, a ten jeho vysílač v klidu může nechat napříště Štěpánovi... 

Tak máme za sebou první RCEV dle předběžných oficiálních pravidel u nás na Moravě a Slezsku. Původní soutěž měla probíhat v neděli 11.5.2014, ale protože předpověď počasí byla opravdu škaredá, rozhodli jsme se na poslední chvíli akci posunout o jeden den dopředu. Obvolali jsme všechny účasníky, poslali emaily, napsali, kde mohli a čekalo se jen na ráno. Ranní budíček jménem Tereza (moje dcera) mne budí již ve 4 ráno, asi abych byl pořádně vzhůru a připraven :) Popoháněn ranní mrzutostí se šinu k oknu a držejíc v ruce mobil s počasím očekávám krásnou oblohu a sucho. Otočím žaluzie a co nevidím... Obloha je pod hnusným mrakem a děsně prší. Ověřuji tak ještě jednou situaci na mobilu a opět porovnávám s realitou. Mno nějak to sice nepasuje, ale co už. Maximálně se vyspím na letišti v autě, pokecáme, dáme pizzu, rozlosujeme poháry a pojedeme domů.

Tento článek byl otisknut v RCR 04/14. Zde je s měsíčním spožděním.

Tak nám konečně po té dlouhé a kruté zimě, kdy byly závěje, jaké svět neviděl, opět začíná modelářská sezona. No dobrá, zima nebyla bůhví jaká, ale to nic nemění na tom, že se letiště otevírají. Všichni modeláři jistě opráší své miláčky a začnou poletovat. Existuje však i nemalá skupina modelářů, kteří nelétají jen pro radost, ale občas si rádi poměří síly s kolegy v jedné z mnoha kategorií, co se u nás létají. Soutěžení má své kouzlo, přidá další rozměr „obyčejnému" létání a každý rok se mezi soutěžícími objevují nové tváře. Pokud si říkáte, že byste si také někdy zkusili zazávodit s kolegy, kteří mají stejný koníček, čeká vás docela dilema. Není totiž zrovna jednoduché se bez patřičných informací rozhodnout, jakou z mnoha leteckomodelářských kategorií u nás létaných si vybrat. Samozřejmě nějaké základní dělení na akrobaty, volné modely, oldtimery či větroně je jasné, ale co dál? V tomto článku bych chtěl případné zájemce seznámit s kategoriemi elektrovětroňů.