Máme tady nový týden a stavba F5J větroně se dostala z fáze projekční do fáze stavební. I když tedy vývoj probíhá i tak trochu za pochodu při stavbě. Možná už by jej šlo pomalu nazývat F5J hybridním speciálem :), protože po zveřejnění prvního dílu se strhla taková lavina příspěvků a nápadů (mimochodem za všechny moc děkuji), jak to či ono udělat lépe, že zamýšlená konstrukce dostala zcela nový směr.

Změna je život :)

Stejně jako v Hrabalovském díle nastává doba zkracování, tak v dílně a před obrazovkou s plány letadla nastala doba odlehčování. Oproti původnímu plánu se nově pozornost upnula na stlačení váhy celého letadla na minimum.

Přiznám se, že s organizátory Přáslavických soutěží se "tak trochu" znám a tak moc dobře vím, že uspořádat pořádnou dvousoutěž v super kvalitě je fakt spousta práce, kterou tam organizační tým okolo Zdendy Malčíka každoročně nechá... O to více mne těší, jak se investice vložené do přípravy promítnou do celkového výsledku a dojmů ze soutěže v té nejlepší možné podobě.

Přípravné práce začínaly již několik týdnů před samotnou akci. Prvním problémem bylo to, že letiště v Přáslavicích bylo tento rok z obou stran obrostlé 2,5 metrovou kukuřicí a tak se začaly hledat v okolí vyhovující plochy. Podařilo se a tak místo - pro pořadatele jistě jednoduššího - "zrušeno" jsme si mohli bytelně zalítat a užít si dokonalý víkend s F5J a RCEV plný luxusních výkonů. Takže ještě jednou - děkujeme :)

Když se přiblížil se víkend s velkým "V", který začal pro ty nejnedočkavější již v pátek, nesetkali jsme se tedy na tradičním letišti v Přáslavicích, ale na cca 20 minut vzdáleném letišti v Dubu nad Moravou (čímž děkujeme místnímu klubu za umožnění této akce). Vybudovalo se zázemí, postavily stany, zaparkovaly karavany, přišpendlily přistávací body, vytyčily safety zóny a určil se krutý a nekompromisní super-rozhodčí (mimochodem - šel po mě jak slepice po flusu). Ti nejskalnější letci dokonce již proháněli své stroje po obloze jak nadmuté kozy... Večer, v pozadí s místním krásně nasvíceným kostelem, probíhala diskuse nad vším možným i nemožným, chutným, dobrým i tekutým :).

Soutěžní sezóna je pomalu a jistě za námi, a tak jsme se s Alešem Krátkým rozhodli, že sekci článků nenecháme zahálet a lehce ji na zimu oživíme jednou malou reality show :) Stavbou termického větroně kategorie F5J téměř v přímém přenosu... 

Trocha omáčky na úvod ;)

F5J je bezesporu královskou kategorií mezi elektrovětroni. Největší letadla, nejlepší piloti, nejprestižnější soutěže. A i když existuje její mladší, menší, jednodušší a "ekonomičtější" národní sestra RCEV, případně další elektrovětroňářské kategorie, přeci jen - kdo by si rád nezalétal s "velkým ptákem", že... Má to ovšem jednu zásadní podmínku - vlastnit vhodné letadlo. Byť není vyloženě nutnost mít v letovém parku čtyřmetrový F5J speciál, létat se dá tahle kategorie i s "malou" 2,5 metrovkou, tak F5J závodům a špičce vládnou právě kompozitové speciály s rozpětím nad 3,5m, jejichž cena je na první pohled občas docela hrozivá (i když dají se najít i světlejší výjimky). Přívětivější variantou (pro konto pilota) jsou modely stavěné na principu "balsa a polyš", tedy obvykle XPS jádro potažené balsou. Ovšem stále se bavíme o ceně okolo 9t Kč za holý model u těch nejlevnějších a ne všichni piloti mají tuto konstrukci v oblibě. A i když existují i komerčně vyráběné modely "klasické" konstukce (tedy žebra a potah, nejčastěji folie), finančně si příliš nepolepšíme - výjimkou není cena přesahující 20t Kč za takový model - bez vybavení, samozřejmě;) Takže vláda kompozitů je při zvážení poměru cena/výkon/odolnost docela pochopitelná. Tak jako tak se investicím v řádech desítek tisíc nevyhnete.

Existuje ovšem ještě jedna varianta, jak k modelu pro F5J kategorii přijít - postavit ho.

Začlo mi to v pátek, dovezl jsem na letiště zesík, bedny a tiskárnu. Cestou jsem ještě nabral benzín do centrály, nakoupil 2,5kg Obamovo klobásy s chlebem, a materiál byl připraven.

Na letišti jsem pak ještě večer s Rendou nafixovali (bacha, né nafixlovali…) měřící pásma dle F5J/RCEV a bylo hotovo.

Počasí pak v sobotu už od rána bylo dle objednávky – naprosto fantastický, termiky snad i víc než potřeba :) Nakonec bylo 15 pilotů a na malou místní soutěž tohle nepamatuju dlouho ani z plechovek ani z káček. Shrnuto – RCEV se líbí, a lidi přijedou, takže dobrý.

V prvním kole nás chytla komplikace se zvukem z počítače, pořád se program kousal. Naštěstí si Vlasta Kocourek všimnul, že antivirák ESET se furt točí naprázdno a hledá síť, a to užralo pěkně z výkonu procesoru. Takže pomohlo vypnutí antiviráku, a od toho momentu bylo všechno OK.

Přiznám se, že jsem zaměřený spíše na ty "těžší" kategorie než je RCEO, ale po absolvování MČR RCEO musím trošku sebekriticky přiznat, že ta kategorie zase taková snadná není, jak se zdá. Předem je třeba říci, že jsem se na tuto soutěž rozhodl jet na poslední chvíli, kdy jsem zvažoval nad F5J v rakouském Oberpullendorfu, nebo právě nedalekým MČR v kategorii RCEO. Nakonec vyhrála zvědavost, i troška lenosti a jelo se kousek za Olomouc, konkrétně do Dětřichova poblíž Uničova. Chvíli po osmé hodině ranní jsem dorazil na letiště místního leteckého klubu a aut už tam byla pěkná řada, rozhodně více než na klasickém závodu RCEV nebo RCEK. Bylo tam totiž nakonec celkem 34 pilotů, což je opravdu pěkné číslo!